Potřeboval k ní sedmnáct zásahů, jež ho navíc společně s jedním pohárovým gólem pasovaly na vítěze soutěže kanonýrů týmů Královéhradeckého kraje, kterou pořádá redakce MF DNES.
„Vnitřně s ní jsem nadmíru spokojený. Postup do 1. ligy, góly. Skvělá životní etapa i proto, že se mi také narodil syn,“ netají třiadvacetiletý fotbalista, jenž nejprve v Hradci z Plzně hostoval, aby se následně dohodl na přestupu.
Sedmnáct druholigových a jeden pohárový gól, berete to jako dobrý výsledek?
Pro mě určitě, vždyť na začátku sezony jsem poprvé hrál až ve třetím kole a od začátku zápasu ve čtvrtém a čtyři zápasy na konci sezony mi vzalo další zranění. Třeba bych ještě nějaké přidal.
Přesto vám to stačilo na dvě koruny krále střelců, sbíral jste ceny za své góly i dřív, třeba v mládežnických týmech?
Nějaké ceny možná ano, ale moc jich nebylo.
Ale většina útočníků, kteří se v seniorském fotbale prosadí jako vy, jich v mládežnických kategoriích střílí hodně.
To je možné, ale já jsem až do dorostu hrál ve středu zálohy. Takže góly jsem dával, ale zase ne tolik.
Kdy jste se dostal do útoku?
Když si mě v Plzni trenér Vrba vytáhl z dorostu k prvnímu týmu.
Co ho k tomu vedlo?
Možná to, že jsem tehdy v dorostu ve třinácti zápasech nastřílel dvanáct gólů. Takže když jsem přišel k áčku, dal mě do útoku.
V Plzni ale asi bylo těžké se v útoku prosadit a vám se to vlastně vůbec nepodařilo.
Začínala plzeňská cesta nahoru a tehdy měl skvělou formu Bakoš, v útoku byl také Střihavka, to byla velká konkurence. Ale snažil jsem se od nich alespoň učit.
Nevadilo vám v tu chvíli, že z vás kouč Vrba udělal útočníka a vy jste se nemohl v silné konkurenci prosadit?
Nebral jsem to tak. Spousta hráčů dlouho hraje na nějakém postu a pak mu trenér přidělí jiný, je to normální. Podívejte se teď třeba na Němce Lahma. Dlouho skvěle hrál na kraji obrany, teď hraje ve středu zálohy a je snad ještě lepší. Nevidím v tom nic divného.
Vás ale změna posílala z Plzně a dlouho jste hledal, kde zakotvíte.
I to k fotbalu patří. Ale po letech cestování jsem snad konečně zakotvil. Sezona v Hradci pro mě byla opravdu skvělá.
David Vaněček
|
Na jejím začátku to ale tak nevypadalo. Vy jste nehrál kvůli doznívajícímu zranění, tým prohrával.
Že to nebude lehké, jsme ale věděli ještě před jejím začátkem. Hradec po sestupu obměnil skoro celou základní sestavu. Na jejím začátku bylo řečeno, že je třeba sestavu stabilizovat, možná jsme dostali i nějakou dobu hájení.
Jenomže ta mohla velmi rychle skončit, ještě než jste poprvé nastoupil do základní jedenáctky, vaši spoluhráči jednou remizovali a dvakrát prohráli.
Ta situace opravdu moc příjemná nebyla, protože mít po třech zápasech jediný bod, bylo míň, než se za dané situace předpokládalo. Ale podrželi nás trenéři, začali jsme vyhrávat, a když jsme za sebou měli sedm, osm vítězství, věděli jsme, že na postup máme. Také to pak bylo znát v zimě, už bylo jasné, že jediným cílem musí být postup.
Ke vzpomínaným výhrám jste vždycky přispěl gólem, když jste ho dal, mužstvo vyhrálo, byl jste skoro jako talisman. Co vám na to spoluhráči říkali v kabině?
Nijak moc se to nerozebíralo a neřešilo. Podívejte se na mé góly, většinou jsem je dával po fantastických přihrávkách spoluhráčů, takže oni na tom měli obrovský podíl. Marek Kulič, Jirka Janoušek, Jarda Zelený a další mají na mých gólech obrovskou zásluhu.
Výborná sezona skončila postupem, jak jste ho prožíval?
Bohužel jako zraněný hráč. Ale i tak byl naprosto hektický a pro nás se skvělým závěrem.
Jak jste si užil radost v Pardubicích?
Náramně, i když jsem u ní pajdal, protože jsem měl ještě nohu v sádře.
Jak to s vaším zraněním vypadá dva týdny po postupu?
Teď už o něco lépe. Od začátku týdne konečně nemám sádru, ale jenom ortézu. Takže už je to přece jen lepší. Bohužel času do začátku ligy už zase tak moc nezbývá.
Chcete říct, že už víte, že začátek soutěže nestihnete?
V pořádku do prvního zápasu bych být měl, ale tento týden musím nosit ještě ortézu a pak začne nejistá fáze rehabilitace, o které je těžké říct, jak rychle půjde dopředu. Kdybych vzal čtyři týdny, což se dá minimálně předpokládat, tak s ní skončím nějakých deset dnů před prvním ligovým kolem. A to je po dvouměsíční pauze hodně málo času na to, aby se člověk mohl stoprocentně na zápasy připravit. Proto asi bude nutné se nejdřív rozehrát v juniorce nebo na farmě.
Jak se vůbec těšíte na návrat do nejvyšší soutěže?
Hodně už také proto, že jsem si v ní zatím moc nezahrál. Ani v Plzni, ani v Jihlavě, kde jsem zatím v prvoligových týmech byl, to bylo vždycky jen pár minut, takže se těším, že když se bude dařit, tak že budu hrát pravidelně. A také na to, že snad konečně dám prvoligový gól.
