Více startů za reprezentační jednadvacítku v historii nasbíral jen Jan Polák. Na olomoucké předměstí zamířil 31letý záložník z polské Bytomi a nováčkovi druhé ligy HFK má pomoct se záchranou. Tuto misi zahájí někdejší hráč Štrasburku či Bielefeldu v prvním kole ve Znojmě.
Těšíte se na druhou ligu? Co od ní očekáváte?
Nevím, je to neznámá. Ale stejně vždycky rozhoduje individuální výkon a potom výkon mužstva. Nevím, co čekat od soupeřů, i když je samozřejmě nějakým způsobem znám, jen nevím, jakou kulisu budou mít zápasy ve druhé lize, protože jsem ji nehrál. Jinak je to stejné, co jsem hrál celý život, takže by mě to nemělo překvapit.
Cítíte před startem sezony formu?
Jo, formu cítím. Je to docela dobré, ale přáteláky nic neukážou. Mužstvo se chová jinak, když o něco jde. To už bylo vidět teď v poháru. Nemá cenu se bavit o cílech nebo formě, dokud nebude odehraných pár zápasů ligy.
HFK na vás logicky sází. Měl byste dát jeho hře myšlenku, řád.
Systém 4-3-3 mi vyhovuje, cítím se v tom velmi dobře. Ve středu zálohy si vyhovíme s Michalem Kovářem, komunikace je výborná. V kabině všechno funguje, je tady naprosto bezproblémový kolektiv. Jen to převést ve výsledky.
Věříte, že se záchranou nebude mít Holice problém?
Věřím, že se zachráníme, to je prvotní cíl. Chtěli bychom hrát tak, abychom neměli se záchranou problémy. Jak to dopadne, dnes nikdo neví. Kádr je kvalitní, ale budou se nám muset vyhnout zranění, abychom to v klidu uhráli, a všichni musíme předvádět výborné výkony. Ne jenom základní jedenáctka, která bude vybrána, ale i náhradníci. Jsou to sice takové fráze, ale jsme nováček a nebude to snadné.
Proč jste se rozhodl pro HFK?
Nějaké možnosti byly, ale od začátku jsem měl problém v tom, že jsem nevěděl, jakou soutěž bude hrát Bytom. My jsme sportovně spadli, ale papírově to nebylo jisté, protože některá mužstva z druhé nejvyšší soutěže se nepřihlásila do ligy. Pokud by se nespadlo, byl jsem tam vázaný smlouvou. Hlavně rozhodlo to, že už jsem chtěl být doma, takže jsem hledal varianty v Česku. A nejbližší varianta byl HFK Olomouc. Znám se dobře s trenérem, takže jsme se dohodli docela rychle.
Takhle David Kobylík válel v Sigmě Olomouc. Po návratu ze zahraničí si však vybral druholigový HFK.
Z první ligy jste nabídku neměl?
Něco bylo z Jihlavy, ale nic konkrétního. Já jsem bez manažera a nepouštěl jsem se do žádného velkého hledání, dokud jsem nevěděl, co se mnou bude. Moje registračka se vyřídila až v sobotu před prvním mistrákem v českém poháru. Takže jsem sám ani nerozhazoval sítě, protože jsem věděl, že chci být doma.
Po angažmá v Sigmě jste vyhrál slovenský titul se Žilinou, ale pak jako byste zmizel z očí: sestoupil jste v Polsku s Bytomí, hrál jste také druhou ligu v Rakousku za Hartberg. Co vám to dalo?
V Žilině to bylo super, vyhráli jsme titul a já toho odehrál strašně moc. Mrzelo mě, že jsem tam nepokračoval, protože mi skončila smlouva a nebylo mi nabídnuto prodloužení.
Pak jsem byl v Polsku, hrál jsem nejvyšší soutěž. Potom tam byla nějaká druhá polská a rakouská liga. Už jsem chtěl domů, bylo toho hodně. Venku jsem byl deset let. Mám dvě malé děti, takže jsem říkal, že se chci vrátit a hrát chvíli tady. Samozřejmě kdyby byla nějaká bomba nabídka, tak by to bylo něco jiného, ale já přesně nevěděl, jak to dopadne v Polsku.
Fotbal jste hrál v zahraničí ve Francii, Německu, Kypru, Slovensku, Polsku a Rakousku. Kde vám bylo nejlépe?
Jednoznačně nejlepší to bylo v Německu, to asi řekne většina hráčů, která byla v bundeslize. Tam je to úplně na jiné úrovni. Společnost vnímá sportovce jinak než u nás. Němci opravdu sportovce berou tak, že něco dokázali, a podle toho se k nim chovají. Respekt je vzájemný. A zájem o fotbal je obrovský.
Myslíte, že u nás chybí k hráčům větší úcta?
Myslím to tak, že tady se někdo prosadí do první ligy a pak na něj lidi z tribun hulákají, jako kdyby jim ten kluk něco udělal. Zaměstnání sportovce je brané, jako že ho máte zadarmo, že se narodíte s talentem a hotovo. Ale spousta lidí za tím nevidí tvrdou práci, která předchází tomu, než se hráč do ligy dostane.
A na té cestě předčí masu konkurentů, než se objeví na špičce pyramidy.
Přesně tak. Ale to nejsem negativní, jenom vidím rozdíl mezi celkovou kulturou sportu v Německu a třeba u nás. Proto tam chodí padesát tisíc lidí na zápasy, my máme problém sem dostat sotva pár tisícovek.
Říkal jste, že ciziny už bylo dost. Plánujete se usadit s rodinou a dohrát kariéru v Česku?
Nechci říct dohraju, protože ještě jsem mladý a chci hrát dlouho. Ale teď jsem to cítil tak, že po Polsku, kde to bylo pro mě obrovské zklamání, protože klub nefungoval, šest měsíců jsme nedostali výplaty, jsem chtěl být chvilku doma. Uvidím, co bude. O zajímavých nabídkách se dá bavit, ale teď o tom vůbec nepřemýšlím. Jsem tady a zatím si to užívám. Můžu jet z tréninku rovnou domů, to je paráda.
