Zuna mluvil o podzimní kauze, v níž bylo zapleteno několik roudnických hráčů. Roli Bíra, Macháčka, Brožíka a Chalupy v případu gangu, který sázel na domluvené výsledky či jiné příležitosti přes asijské společnosti, rozkrývala policie. V klubu už na jaře nepůsobil ani jeden z nich.
A přesto se z toho podle Zuny „lízala“ Roudnice celou sezonu. „Je to bezmoc, věc, co nemůžete ovlivnit. A přesto to má na klub veliký dopad, i když s tím nemá vůbec nic společného,“ pozoroval Zuna, na podzim ještě asistent.
„Šlo o prohřešek samotných hráčů, s tím my nic nemůžeme udělat. Byl to šok a podzim podle toho vypadal, udělali jsme 14 bodů. Čtyři hráče nám sebrali, nic příjemného...“
Strastiplnou sezonu zvýraznil fakt, že se vystřídali čtyři trenéři. Začal Pavel Janeček, v podzimním finiši ho vystřídal Petr Silný. Mužstvo si v zimě vytvaroval Zdeněk Hašek, kvůli jeho zdravotním potížím se ho záhy ujal Zuna.
„Zkoušeli jsme všechno od A do Z, abychom týmu pomohli. Nakonec se záchrana povedla,“ oddechl si Zuna a děkoval předchůdci Haškovi; prý to byl za dlouhou dobu nejlepší trenér, s nímž spolupracoval. Bohužel konec ČFL už osobně nesledoval, byl v nemocnici.
Ale mužstvo mu radost dělalo, na jaře totiž patřilo k bodově nejúspěšnějším. „V zimě se výrazně obměnil kádr a podařilo se nám hrát nový systém 4-3-3- jako Dukla, který zavedl pan Hašek. Jeli jsme v tom pořád a dařilo se. Fungovali jsme jako jedna parta.“
V minulé sezoně byla Roudnice farmou prvoligových Teplic, letos už si musela vystačit jen sama. „Udělali jsme proto široký kádr dvaceti hráčů a vyplatilo se nám to,“ míní Zuna. „Jarní kvalita byla dobrá, nakonec jsme došli za záchranou celkem rázně.“
Ale Roudnice ji paradoxně neslavila na trávníku, jistotu jí totiž dalo osm kontumací pro Kunice, což zásadně promíchalo tabulku.
„Spadl nám kámen ze srdce. Jaro nebylo jednoduché, začínali jsme ho s osmibodovou ztrátou na udržení. Museli jsme pořád vyhrávat. Ke konci nám trošku docházel dech, ale zvládli jsme to.“
Zvládli. Na konečném 13. místě. A pak že je třináctka nešťastná! Ale ambice Roudnice jsou vyšší, než jen kličkovat před sestupovým kulometem. Už několik let se mluví, že by ráda poskočila do 2. ligy.
„Jenže my se o tom moc nebavili. Chtěli jsme zahrát dobrý podzim, což se absolutně nepodařilo, byli jsme třetí od konce,“ opakuje Zuna. Zůstane jako trenér? Neví. Má i jinou nabídku. „Není to snadná práce. Tlak byl abnormální, protože někteří fanoušci v Roudnici nám zrovna ne moc přáli. Takže si nejsem jistý. Život se mění, možná přijde někdo jiný.“
