"V prvním poločase to sice vypadalo, že fotbal hrajou Američané, ale skóre mluvilo jasnou řečí. Čeští fotbalisté je totiž nechali hrát tak do třiceti metrů od své branky a potom už byl soupeř bezradný. Vůbec naše obrana byla v celém utkání vynikající.
Američané také v poli získávali spoustu odražených míčů, takže v procentuálním vyjádření hráli častěji. Ale jak už jsem říkal, do vážnější akce jsme je nepustili. Navíc po rychlém vedoucím gólu neměli naši hráči proč někam se bezhlavě hnát.
Po přestávce se čeští fotbalisté vysunuli víc dopředu, hru taky roztáhli do stran, velmi dobře kombinovali a dostali zápas pod vlastní kontrolu. Už to od nás nebylo takové jakoby zamlklé, byl to živý aktivní fotbal.
Soupeř, ze začátku agresivní a rychlý, v tom vedru postupně odpadával. Češi se dostali do pohody, dvoubrankové vedení to umožňovalo. Američany pak úplně dorazila akce Nedvěda s Rosickým, na jejímž konci byla naše třetí branka.
Zraněného Kollera je obrovská škoda. V první půli tenhle vynikající hlavičkář splnil úkol, přestože na něj byli Američané moc dobře připravení. Lehké to neměl a přesto se gólově prosadil. Po přestávce ho Lokvenc nenahradil, jeho hlavní potíž spočívá v tom, že neudrží míč. Zatímco Koller si i s míčem na zemi vede výborně.
Na závěr jsem si nechal Rosického. Rozjížděl se sice pomalu, ale když se do tempa dostal, byla radost se na něj dívat. Bylo zřejmé, jak ho ten fotbal baví. Neustále si říkal o míč, nabízel se, v některých momentech byl jako vichr, chtěl hrát a hrát. Jasně nejlepší hráč zápasu."
