Není divu, že v prostorech pro novináře z Rosického vyzařovala spokojenost. "Zaplať pánbůh, že jsme nakonec vyhráli, vůbec to totiž nebylo jednoduché. Ale tři body se počítají a to je v tuhle chvíli nejdůležitější," poznamenal kapitán českého národního mužstva.
Čím to, že se dvoubrankové vítězství nad Wiganem rodilo tak těžce?
Přece jen nám chybělo dost klíčových hráčů, kteří samozřejmě vývoj zápasu ovlivnit dokážou. Vykartovaný Fabregas a zranění Hleb, Flamini, Gilberto a Van Persie, to už musí být znát. Oni navíc výborně bránili, poprvé hráli pod novým trenérem a chtěli se mu ukázat. I proto měli velkou motivaci.
Při té marodce vám asi bylo jasné, že budete v základní sestavě.
Co jsem přestal mít ty zdravotní potíže, tak jsem v základu pokaždé. Jinak se ale sestavu dozvídáme stejně jako ve většině mužstev, pár hodin před zápasem při taktické přípravě.
V prvním poločase, když jste se dvakrát rozjel k sólovému průniku, vás soupeř vždycky zastavil drsným faulem. V obou případech jste pak něco říkal rozhodčímu. Co to bylo?
Nejsem z těch, kteří po každém faulu brečí u rozhodčích. Ale zdůrazňoval jsem mu, že to pokaždé bylo zezadu. A on přitom ani jednou nedal kartu.
Napomenutím žlutou kartou to odnesl protihráč až po přestávce, když jste po ostrém faulu zase skončil na zemi. Přežil jste vůbec zápas ve zdraví?
Jsem v pořádku, naštěstí ani jeden z těch faulů zraněním neskončil.
Co jste ve druhém poločasu říkal divoké potyčce uprostřed hřiště po faulu Benta na Walcotta?
To se občas stává. Ale já se od takových strkanic držím dál, jen jsem to sledoval od postranní čáry.
Jedenáct minut před koncem si vás k lavičce zavolal trenér Wenger a dával vám nějaké pokyny. Můžete prozradit, o co šlo?
Říkal mi, aby se v záloze Denilson posunul víc do středu a já abych šel doprava. Byl to pro mě docela zvláštní zápas. Začal jsem ve čtyřčlenné záloze úplně vlevo a pak jsem postupně přes střed přešel až úplně doprava.
Možná právě proto jste se na pravé straně ocitl úplně volný před vaším gólem pět minut před koncem.
I tak by se to snad dalo říct. Důležitější ale bylo, že mě na té pravé straně střídající Bendtner ideálně našel.
A potom už po pár krocích s míčem přišla vaše gólová střela na 2:0. Co vám blesklo hlavou, když jste sledoval, jak míč míří na tyč?
Já k té vzdálenější tyči opravdu mířil. Jenže z mého pohledu to vypadalo, že míč se odrazil do hřiště. Až když se zatřepal v síti, měl jsem z toho "angličana" obrovskou radost. Pět minut před koncem dva nula, to už bylo jasné, že tři body máme v kapse.
K té velké marodce nejspíš přibyl i Walcott, jehož v závěru zápasu zranil Heskey tak, že areál opustil na nosítkách.
Podle posledních zpráv z kabiny by to nakonec nemělo být nic vážného.
Jak jste trávil ten poslední týden, kdy jste byl po vítězství českého národního mužstva nad Slovenskem uvolněn pro Arsenal.
Byla to vlastně poslední příležitost, abych pořádně potrénoval. Vedle běžných tréninků jsem dělal hlavně silová cvičení, cítím, že mi ten týden opravdu pomohl. Spoluhráči z nároďáku to na Kypru zvládli výborně i beze mě a já se mohl v Arsenalu připravovat tak, jak jsem potřeboval.
Co vás v nejbližších dnech čeká?
Teď už jen zápasový kolotoč. V úterý hrajeme Ligu mistrů v Seville, pak dvakrát anglická liga, zápas Ligy mistrů v Bukurešti a potom celý prosinec tradičně i přes vánoce zase Premier League. Taky proto jsem rád, že jsem měl tenhle týden na důkladnou přípravu. Tak jsem na tu sérii dobře připravený. Říká se, že během vánoc a na přelomu roku se v anglické lize láme chleba, a my na tom prvním místě samozřejmě chceme zůstat.
