Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ronaldinho? Jen záblesky génia

Brazílie - Austrálie: Ronaldinho (vpravo) a Culina - Brazilský fotbalista Ronaldinho (vpravo) bojuje o míč s australským reprezentantem Jasonem Culinou. | foto: Tom SzlukovenyiReuters

19 2006
Mnichov - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Na stadionu, který zvenčí připomíná létající talíř, se měl objevit fotbalista z jiné planety. I kvůli tomu zvědavci beznadějně vyprodali v Mnichově hlediště. Vidět v akci Ronaldinha, podle očekávání jednoznačně největší hvězdu mistrovství světa, je v představách vzrušující záležitost.

A ve skutečnosti?

Včera proti Austrálii ukázal brazilský záložník jen záblesky génia. Stály za to, pomohly k výhře 2:0. "Ju hú!" křičeli po nich nadšeně fanoušci. Přesto oni i experti chtějí od Ronaldinha víc.

"Když na šampionátu nezazářím, ale Brazílie ho vyhraje, budu spokojen," prohlásil fotbalista před turnajem.

Tahle slova zatím vycházejí: Ronaldinho potlačuje ego ve prospěch týmu. Občas se pustí do sóla, když cítí, že by to mohlo být nejvhodnější řešení. Většinou však zkouší přihrávkami hledat cestu k šanci pro spoluhráče.

Nejprůkaznější důkaz přišel při prvním gólu: Ronaldinho dal kolmou přihrávku na Ronalda, ten si s míčem pohrál, posunul ho doprava na Adriana, který k tyči skóroval.

I před druhým gólem záložník s copem hustých vlasů akci rozjel, i když asistenci na něm mu už počítat nelze.

Po druhé brance se Ronaldinho zvláštním způsobem oběma rukama pokřižoval a vycenil zuby do typického úsměvu. Pak si došel k lavičce pro vodu z lahve, válel ji na patře, a než ji vyprskl, objal se s brazilským trenérem Parreirou.

Bylo hotovo.

Opravdu: kdo nezná Ronaldinhova vrcholná vystoupení, nemohl být jeho včerejším výkonem zcela zklamán. Potíž je, že nikdo takový zřejmě na tribunách neseděl...

Naopak, do lóže usedl i fenomenální Maradona, který před dvaceti lety dovedl z velké části sám Argentinu k titulu šampiona. Ze srovnání s ním vychází zatím Ronaldinho o poznání hůře.

"Chci jít ve stopách Maradony nebo Pelého, ale jsem ještě mladý a musím se stále učit," hájil se před novináři šestadvacetiletý Brazilec. Jenže Maradonovi bylo ještě o pár měsíců méně, když na šampionátu 1986 bezkonkurenčně kraloval.

Nebuďme však k Ronaldinhovi nespravedliví.

Za prvé je na něm vidět, že ho poznamenala náročná sezona, v níž byl ústřední postavou Barcelony při cestě za triumfem v Lize mistrů.

A za druhé má na včerejší výhře Brazílie výrazný podíl. Byl režisérem vítězství.

Zdá se, že se v Německu dokonce i méně směje. Jako by cítil zvýšenou zodpovědnost, zda jím vedená Brazílie obhájí světovou trofej.

Jak při prvním zápase proti Chorvatsku (1:0), tak i včera si Ronaldinho zpravidla držel pozici zleva za nejvíce vysunutým Ronaldem. Byl z mužstva nejvíckrát u míče, celkem osmatřicetkrát, což je úctyhodný počet. Z toho jen sedm míčů bylo vyloženě zkažených.

Několikrát rozhýbal tělo do podmanivého sóla. Ani jedno však nedotáhl do konce a ani jedno nemělo žádný extra efekt. Jednou si dokonce poněkud směšně šlápl na míč a upadl.

Ronaldinho byl včera spíš mistrem rozehrávky. Osmkrát vyslal rychlý plochý centr na větší vzdálenost, většinou však chtěl překvapit soupeře kratším rychlým balonem po zemi.

A tradiční ronaldinhovské kousky? S nimi záložník šetřil. Nejparádnější zřejmě byla "vychytaná" patička pod sebe na nabíhajícího Roberta Carlose.

Když zrovna na hřišti nepracoval nohama, Ronaldinho mnohokrát gestikuloval na ostatní Brazilce. Řídil je. Právě obránci Robertu Carlosovi slovně nakázal, aby se z ofenzivního výletu koukal rychle vrátit dozadu.

Shrnuto: byl to od muže s číslem 10 dobrý výkon.

A přesto v něm cosi Ronaldinhovi i celé Brazílii chybělo.

Třeba příště.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze