Když se vracel hvězdný záložník Paul Pogba po zranění, plnil Macek roli jeho „sparingpartnera“ při hře dva na dva. Před semifinále, při nácviku presinku Realu Madrid, měl zase roli Jamese Rodrígueze. „Trénovat s Juventusem je moje osobní Liga mistrů,“ říká 18letý záložník a velký talent Roman Macek.
Dá se popsat, co děje v Turíně před finále?
Na Juventusu bylo vidět, že chce v téhle sezoně uspět v Evropě. V Itálii už pár let nemá soupeře, euforie je tu veliká. To byla už před semifinále s Realem, po postupu se to ne zdvojnásobilo, ale ztrojnásobilo. Senzace! Juventus si cení titulu i zisku italského poháru, ale finále Ligy mistrů všechno přebíjí. Všichni v klubu teď mají lepší náladu, všechno je neskutečně pozitivní. Ať finále dopadne jakkoliv, tenhle rok bude hodnocený dobře.
Agent o MackoviTalentovaný hráč, který se chopil své šance „Roman Macek je přesně ukázkou talentovaného hráče, který se dokázal chopit své šance. Juventus ho dlouhodobě sledoval, tamní odborníci Romana poznali i lidsky během dvou stáží a hlavně - dokázal na sobě pracovat i po přestupu. Naučil se dobře jazyk, pomáhají mu tréninky s prvním týmem Juventusu a z klubu na něj slyšíme hodně pozitivního. Přesně tak si představujeme přechod mladých hráčů do zahraničí - všechno musí být dokonale připraveno a nastaveno, ale hodně pak záleží i na samotném hráči, jak se svojí šancí naloží.“ Viktor Kolář, hráčský agent ze společnosti SPORT INVEST International |
Jak v poslední době vypadaly tréninky Juventusu?
Nálada je hodně uvolněná, je vidět, že si to všichni užívají. Ale když se dělá nějaké cvičení, koncentrace je maximální. Tři týdny se tady neustále řeší finále Ligy mistrů. Všichni znají sílu Barcelony, je to asi momentálně nejsilnější klub na světě, Juventus do zápasu půjde jako outsider, ale jeho výhodou je, že se hraje na jedno utkání. Pro Barcelonu to nebude tak jednoduché.
Umíte si představit, co by se dělo v Turíně, kdyby Juventus vyhrál?
Už od Realu je tady velikánský povyk. Tři čtvrtiny města, které fandí Juventusu, by vyšly do ulic. Očekávání jsou obrovská, lidé jsou optimističtí. Já taky. Bohužel nebudu finále sledovat v Berlíně, asi zůstanu v Turíně, abych si to prožil s ostatními. Pak pojedu domů do Zlína.
Jak si vůbec vedete na tréninku vedle světových hvězd?
Na začátku jsem byl dost nervózní, ale jsou tady hráči, kteří mladým pomůžou. Třeba útočníci Morata a Llorente, Pogba je taky výborný. Myslím, že to má z mé strany stoupající tendenci. Všechno je rychlejší a tvrdší, ale o tomhle jsem snil. Jsem pyšný, že jsem ve trojici hráčů juniorky, kteří chodí s áčkem pravidelně. Můžu se učit od těch nejlepších.
Máte už v kabině Juventusu stálé místo?
To ne, svlékám se v kabině juniorky. Že by mi někdo řekl, ať si sednu na místo Pirla, když chybí, to fakt ne. Mít místo, to znamená pravidelně chodit na lavičku.
Jak daleko k tomu máte?
Teď mi bylo osmnáct, jsem v týmu, který se dostal do finále Ligy mistrů... Pro mě je úspěch se účastnit tréninků, z cizinců v primaveře jsem jediný. A zahraniční hráči to mají obecně těžší než ti domácí. Na svoji šanci si počkám, je čas. Ale je to moje obrovské přání.
I váš slavný krajan Pavel Nedvěd, který působí ve vedení Juventusu, říkal, že si vedete skvěle. Co vy na to?
Vím, že to pan Nedvěd řekl. Taková slova od člověka, který je podle mě nejlepším fotbalistou v historii naší země, obrovská persona Juventusu... Nesmím však povolit, snad mi ta slova pomůžou.
Říkáte pan Nedvěd, takže mu netykáte?
Ne, to ne. On je legenda Juventusu, lidé ho tu milují. Já jsem mladý kluk. Často se potkáváme v tréninkovém centru, když jdu s áčkem, je tam v 99 procentech případů. Vždycky prohodíme pár slov. Jsem v kontaktu i se Zdeňkem Grygerou, který je taky ze Zlína.
I on má v Juventusu dobré jméno, ale přece jen, Nedvěd stojí výš. Jaké to je být záložník s blonďatými vlasy v „jeho“ klubu?
První, co psali v italských novinách, když jsem přestoupil, bylo, že přichází Furia Ceca 2. (směje se) Nebo že jsem syn Pavla Nedvěda. Kdokoliv se mě zeptá, odkud jsem, i někdo na ulici, a já řeknu, že z Česka, okamžitě vykřiknou: Nedved! Tomu se nedá vyhnout.
Laťku vám rozhodně Pavel Nedvěd posadil dost vysoko, co říkáte?
I když mám rád výzvy, Nedvěd byl jen jeden. Nevím, jestli ještě někoho takového bude český fotbal mít. Jsem taky trochu jiný typ fotbalisty.
Dal vám Nedvěd nějaké rady?
Říkal mi, že je potřeba být perfektní nejen na hřišti, ale také mimo ně. Chovat se jako profesionál, rozvíjet se jako člověk. Abych věděl, jaké mám cíle a co je pro ně potřeba udělat.
Základ byl naučit se italsky, jak rychle jste to zvládl?
První rok jsem na ní hodně makal, teď po druhém roce můžu říct, že už mluvím velmi dobře. Jsem rád, že jsem si vybral Juventus. Byl jsem také v Arsenalu a Manchesteru United, ale z Juventusu jsem byl nejvíc nadšený. Bylo by krásné, kdybych si za něj jednou zahrál. A kdyby ne, určitě chci zůstat v Itálii.
