Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Veverka na odchodu z Ústí: Fotbal mě tady přestal bavit

Radosti moc nebylo. Richard Veverka (vpravo) slaví s Danielem Procházkou gól proti Vyšehradu, což byl na jaře jediný soupeř, jehož Ústí ve druhé lize porazilo. A ze špičky se propadlo do průměru. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

1 2016
Richard Veverka končí po osmi sezonách ve fotbalovém Ústí. Zkusí si pravděpodobně zahraniční štaci.

Pro svou technickou vyspělost si od fanoušků vysloužil lichotivou přezdívku ústecký Messi, od nové sezony ale jméno fotbalového bohéma Richarda Veverky už vyvolávat nebudou. V druholigovém týmu po osmi sezonách končí.

„Každý hráč dospěje do nějakého věku, kdy pro něj začne být přednější budoucnost než fotbal. A pro mě fotbal tady vyhasnul, takže je potřeba se někam posunout,“ říká ke svému odchodu 28letý Veverka.

Kam máte namířeno?
Rád bych do zahraničí. Nabídek je víc, ta nejdůležitější je na Východ, ale je víc variant. Už to není jen o fotbale, ale hlavně o budoucnosti. Peníze žádné ušetřené nemám, s mojí minulostí jsem ani žádné uspořit nemohl. Každopádně život jde dál, ve druhé lize si člověk moc nevydělá, to by musel být opravdu Strýček Skrblík. Nemám růžové brýle, že bych toho ve fotbale ještě nějak moc světového dokázal. Takže spíš koukám na to, abych si někde ty kačky ještě vydělal, pak se někde usadil a budoucnost naplánoval jinak, už bez fotbalu.

V Ústí vám nabídli novou smlouvu, proč jste ji nepřijal?
Jsem tady 8 let a ta motivace už v tomhle klubu není taková jako dřív. Přestalo se dařit, měl jsem tady různé spory. Nebudu říkat s kým, ono je to stejně asi jasné. Ale ten fotbal mě tady přestal bavit. Byl jsem útočník, jenže do posledního domácího zápasu s Hradcem jsem nastoupil jako defenzivní záložník, to je pro mě nepochopitelné.

Dnes už bývalý trenér Petr Němec veřejně prohlásil, že si nesedl se staršími hráči. Byl to i váš případ?
Já myslím, že to, co řekl trenér, se moc nehodilo. Říct, že starší hráči rozhodli o jeho odchodu, tak to vůbec není. Trenér si dělá jméno sám v kabině, je to odraz jeho světla, ne našeho. My jsme o ničem nerozhodli. Ale je demokracie, každý si může říkat, co chce.

„Pět sezon jsem tady byl nejlepší střelec a trenér ze mě udělá defenzivního halva. Nepochopitelné.“

O určitém nesouladu mezi vámi to ale svědčí.
Já nemám co tajit. Já měl s trenérem spory dlouho, neskousl jsem, že jsem přestal být útočník. Byl jsem tady pět sezon nejlepší střelec a přijde nový trenér...jasně, rychlý jsem nikdy nebyl, k tomu jsem se dostával do věku. Ale pořád jsem byl silný v tom, že jsem ty góly dávat uměl. Ale když pak v tom útoku už nehrajete, tak to možná i trochu zapomenete. Trápil jsem se, cítím to sobě. Umím se pochválit i zkritizovat. Byl jsem zvyklý dávat góly, být platný pro tým, ale aby ze mě někdo za rok a půl udělal defenzivního záložníka, to je pro mě nepochopitelné. Tohle mě od fotbalu dost odrazovalo.

Proč vám trenér začal hledat jiné místo?
Já mu to nezazlívám, každý má nějakou svoji vizi. Chtěl hrát na vysokého hrotového útočníka, což byl Tomáš Smola, já byl tím pádem ze hry. Ale nějaké kvality snad mám, které se daly použít i jinde než v útoku. Ale na tom defenzivním postu jsem se prostě necítil. Za pana Habance i Přerosta jsme hráli na dva útočníky, vždy jsem byl platný spíš vpředu, než někde v defenzivě. V životě jsem se neocitl v situaci jako v zápase s Hradcem, aby mi někdo zabíhal za záda a já se musel koukat doprava, doleva. Všechno to vyplynulo z toho, že to neumím.

Vysvětlil vám kouč, proč vás staví jinam? Vytknul vám něco?
První zápas jsme hráli s Tomášem Smolou na dva útočníky a vyhrálo se 2:0. Pak se dva zápasy nepovedly a tím to pro mě skončilo. Už jsem útočníkem nebyl. Občas jsem samozřejmě naskočil, ale každému hráči se hraje líp, když má důvěru kouče. A já ji prostě neměl. Vždy je chyba na obou stranách, já jsem trošku velká huba. Ale myslel jsem, že po těch letech, co jsem tady strávil, se ke mně někteří lidé budou chovat jinak. Ale trenér se na mě díval stejně jako na devatenáctiletého kluka. A to já jsem těžko rozdýchával.

Teď přichází nový kouč Jiří Skála, ani to vás nezviklá?
Smlouva mi byla nabídnuta, ale já už tady nemám žádnou motivaci. Ani finanční, ani co se týká budoucnosti. Jednou to asi přijít muselo, Honza Martykán, který je tu 16 let, je jenom jeden (smích). Já se rozhodl, že je potřeba tohle ukončit a zkusit něco nového. Snad ještě nějaké kvality ukážu. Ale Arma je můj nejoblíbenější klub, vždy jí budu přát úspěch. Odcházím trochu rozpolcený, ale to za chvíli vyprchá a zůstanou jen hodně hezké vzpomínky.

Jak budete vzpomínat na poslední sezonu?
Co mě se týká, tak nebyla moc povedená, celý podzim jsem skoro nehrál. A teď na jaře, když jsem začal hrát, tak jsme zase nevyhrávali. Takže z toho samozřejmě nemám dobrý pocit. Celkově podzim byl skvělý, šlapalo to, ale jaro se nepovedlo. Můžeme být rádi, že jsme takhle nehráli celou sezonu, ale jenom půlku. Spousta lidí říká, že to bylo kvůli odchodům Hyčky a Novotného, ale já myslím, že v tom to není. Dřív tu také nebyly hvězdy a vyhrála se druhá liga s normálním týmem, v němž nikdo nějak nevyčníval. Já vždy říkám, že základ je parta, že to vždy musí fungovat v kabině i mimo ní. A na jaře to tady takhle neprobíhalo.

Jak tedy vidíte budoucnost Ústí?
Popravdě nevím. Bývala tu skvělá parta a během dvou tří let se to tu celé rozpadlo. Ze zlaté éry jsme tu zbyli jen Marty (Martykán) a já, ono je to pak těžké. Když jsem byl mladý, tak jsem pořád koukal na sebe, ale v kabině máte nějaké své povinnosti. Jsem zvědavý, kdo tady třeba převezme roli vtipkáře (smích). Tvrdím, že je potřeba mít v kabině kluky, co jsou zkušení harcovníci. Partu dělá hodně faktorů, ti lidé spolu musejí žít všude, nejen v kabině a na hřišti. V tom jsme tu bývali silní. Neznamená to, že se někde popíjelo, ale šlo se třeba na bowling a dorazilo 90 procent kabiny. Dneska to tak není. Každý bydlí jinde, každému se nechce. Já doufám, že se to tady úplně nerozpadne a nebude se hrát jen s mladými. Když se na to dívám zpětně, tak nemít ty staré kluky v kabině, tak jsme nikdy nedosáhli těch úspěchů, co dřív.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze