"Nabídka přišla hodně nečekaně," přiznává 39letý bývalý záložník. Zbrojovku totiž na podzim 2011 po příchodu sportovního ředitele Zdeňka Kudely neopouštěl v dobrém, od té doby kopal v nižších soutěžích za Líšeň, Vyškov a Břeclav. Teď se vrátil do klubu, jehož je hráčskou legendou.
Co pro vás opětovné spojení se Zbrojovkou znamená?
Zbrojovka pro mě byla srdeční záležitost už před dvaceti lety, kdy jsem začínal. Když jsem měl před pár lety možnost se do ní vrátit zpátky, tak se mi to jenom potvrdilo. Vždycky to pro mě bude klub číslo jedna.
Bavili jste se s panem Kudelou o minulosti?
Protože je můj nadřízený, tak jsme si sedli ke stolu a vyříkali si některé věci. Za tím, co bylo, jsme udělali tlustou čáru. Teď oba dva pracujeme pro Zbrojovku a nehodláme řešit minulost.
Znamená vaše nová funkce, že definitivně končíte s hraním?
Než se sezona pořádně rozjede, tak v hráčské kariéře nehodlám pokračovat, i když nabídky ještě mám. Přemlouvají mě, abych pomohl v Líšni. Ale začátek sezony juniorky je pro mě důležitý, abych se do toho dostal, takže na prvním místě teď mám trénování.
Kolik hodin denně vám spolkne?
Nyní kromě spánku a jídla veškerý čas věnuji práci pro juniorku.
Znamená pro vás trenérský život velkou změnu?
Už asi šest let jsem působil jako trenér u mládeže, vystudoval jsem licenci. Mezitím jsem měl možnost jako hrající asistent vypomáhat ve třetí lize a v divizi, takže určitou zkušenost mám. Samozřejmě čerpám taky ze zkušeností, které jsem posbíral od různých trenérů jako hráč. Snažím se vzít si od každého něco.
Jak se vám trénují fotbalisté v juniorském věku?
Pracuje se s nimi dobře. Na začátku přípravy jsme řešili velký problém s počtem hráčů, teď už se to ustálilo. I když u juniorky je samozřejmě velká fluktuace hráčů z prvního mužstva, na to si musím zvyknout já i kluci.
Brno loni Juniorskou ligu vyhrálo. Dostali jste pro tuto sezonu nějaký konkrétní cíl?
Shodli jsme se, že důležitější bude vychovat hráče pro první mužstvo než obhájit titul v Juniorské lize. Nikdo samozřejmě nechce prohrávat, je to profesionální fotbal a kluci mají nejvyšší cíle. Ale upřednostněn je cíl posunout po sezoně aspoň jednoho dva hráče do áčka.
Jaký by měl být herní projev vašeho týmu?
Koncept je jasně stanovený mými nadřízenými a já respektuji jejich volbu. Rozestavení a způsob hry by měly být podobné tomu, co předvádí první mužstvo, aby měl jakýkoliv hráč zažité věci, které se po něm budou chtít v áčku. Když z něj jednoho dne vypadne třeba krajní obránce nebo záložník, tak hráč z juniorky musí mít návyky, aby byl okamžitě použitelný.
Jaká pro vás byla premiéra na hřišti Slavie, kde jste prohráli 0:2?
Výsledkově samozřejmě špatná. Co se týká hry, měli jsme velké nedostatky v defenzivní činnosti a Slavia ukázala větší kreativitu i chuť jít za vítězstvím. My jsme nedostali do hry klíčové hráče, to nás stálo výsledek.
Vidíte v trénování svoji budoucnost?
Rozhodně se na této pozici cítím líp než někde v kanceláři. Ale žádné větší cíle si nedávám. Chtěl bych se postupně zlepšovat, aby ze mě jednou třeba byl profesionální trenér. Ale to je hodně daleko.
Jak jste si vlastně užil minulou sezonu? Na podzim jste hrál divizi ve Vyškově, na jaře MSFL v Břeclavi.
Ve Vyškově jsme chtěli hrát o postup, ale to se nenaplnilo a přístup některých hráčů pro mě byl zklamání. Jaro v Břeclavi pro mě bylo takovým odpočinkovým půlrokem. Bylo tam dobře poskládané mužstvo a měl jsem možnost si zahrát fotbal po zemi, který mě bavil.
Nižší soutěže vám tedy vyhovují?
Mě to pořád táhne na hřiště. Kdybych mohl, tak bych ještě hrál nějakou vyšší soutěž, ale úměrně věku se snažím aspoň držet v nějaké kondici. Hraní za staré pány mě zatím nenaplňuje natolik, abych si ještě netroufal na nějaký lepší fotbal.
