Velký zájem přineslo projednávání šlápnutí na protihráče od plzeňského záložníka Petržely či simulování sparťanského kapitána Lafaty. Největší rozruch ale vyvolal e-mail místopředsedy Fotbalové asociace ČR Romana Berbra, který od Bačka žádal, aby potrestal Milana Baroše za výroky o tom, že český fotbal je žumpa.
Mluvil jste s Romanem Berbrem po skončení kauzy Baroš?
Pouze jsem ho stručně informoval o tom, jak jsme podnět vyřídili. Sice nemám povinnost, ale považuji za slušné odpovědět každému, kdo se na komisi obrátí.
Je běžné, že vám členové vedení asociace píší podobné e-maily?
Vůbec ne, tohle byl první případ, kdy se na nás s podnětem obrátil člen vyššího orgánu FAČR. Vyřizovali jsme ho ale jako každý jiný.
Jaká byla vaše první reakce na Berbrův e-mail?
Překvapila mě ostrost požadavku a návrh na okamžité zastavení činnosti Baroše. A také to, že bylo naznačeno, že disciplinárka rozhoduje na základě toho, jak se tváří média. Garantuji vám, že to tak není.
Byl Berbrův e-mail za hranou?
Každý má právo podat podnět, který by měl být dostatečně určitý, což tenhle byl, ale jeho rozsah nebyl nutný. Mohlo tam být: Zabývejte se výroky Milana Baroše, jestli nejsou v rozporu s disciplinárním řádem. Tohle nepovažuji za standardní způsob komunikace.
Zahájil byste řízení s Barošem i bez Berbra?
Myslím, že ano. Kauzu nebylo možné přehlédnout. Hlavní události zaznamenáváme, bavíme se, jestli nebude nějaký problém.
Před kauzou jste řekl, že se necítíte pod tlakem. Opravdu?
Nežiji ve vakuu, úplně oprostit se od toho nemůžete, ale na rozhodování nemělo vliv, co se děje kolem. Necítím se pod tlakem místopředsedy Berbra ani nikoho jiného.
Váš předchůdce Golda tvrdil, že na něj byl vyvíjen nátlak...
Věřte mi nebo ne, ale opravdu mi nikdo ani nezkoušel volat, jak bychom měli rozhodnout. S vedením FAČR mluvím v obecné rovině, jaký je jejich koncepční přístup k určitým věcem, v žádném případě nám nikdo nemluví do rozhodování.
Mluvili jste i o možnosti přísněji trestat simulování?
Výkonný výbor schvaluje disciplinární řád – podle něho rozhodujeme. Když se řekne, že simulování je velký problém, a obecná politika je, aby se trestalo přísněji, disciplinárka s tím nebude mít problém.
Milan Baroš dostal za své výroky pouze důtku. Ukázal jste tím, že se Romana Berbra nebojíte?
Ukázali jsme, že na sebe nenecháme působit jakýkoliv tlak. Jestli to bylo myšleno jako tlak, tak to na nás prostě nefunguje. Dospěli jsme k tomu, že to, co udělal Milan Baroš, není v pořádku, proto důtka.
Můžete to rozvést?
Cítili jsme, že to, co napsal na Twitter, bylo za hranou odůvodněné kritiky. Nezdají se mi adekvátní frustrační výkřiky, navíc paušalizující, že celý fotbal je žumpa. Zvlášť za situace, kdy klub nebo hráč nevyužijí jiné možnosti, jak se proti případným chybám rozhodčích bránit. Když si někdo myslí, že rozhodčí pískají špatně, tak si má oficiálně stěžovat a trvat na řádné odpovědi. Když si budeme myslet, že protestem nic nezmůžeme, nic se nebude měnit.
Nemůže to být tím, že některé kluby nevěří komisi rozhodčích, kterou řídí Dagmar Damková?
Obecně je špatně, když se nekomunikuje. Cokoliv je tajemné, je podezřelé, byť to tak třeba vůbec není. My jsme naprosto otevření, pokud je o čem mluvit, tak to vysvětlíme.
Pokud by Ostravu rozhodčí v utkání s Plzní jasně poškodili, byla by to pak od Baroše odůvodněná kritika?
Pokud by tam byl jen výrok, že rozhodčí pískal špatně, tak myslím, že v rámci dnešního disciplinárního řádu by to bylo v mezích. Vadilo nám, že fotbal je žumpa, takto paušálně se vyjadřovat nelze, jste-li členem FAČR. Tím přijímáte nějaká práva, ale i povinnosti. Od Baroše to byl výkřik, ale zároveň nebyl důvod pro exemplární potrestání. Jen by si hráči měli uvědomit, co říkají.
Baroš dostal důtku, ale Marek Hanousek z Dukly za výrok, že Plzeň měla dvanáctého hráče, potrestán nebyl. V čem je rozdíl?
Hanouskovo jednání nebylo paušalizující, nenapadalo fotbal jako celek.
Poškozená se mohla cítit Plzeň.
Mohla se bránit a dát nám na Hanouska podnět, což se nestalo.
Z disciplinárního řádu dřív vypadl paragraf „Znevážení dobrého jména fotbalu“. Prý se má vracet. Souhlasíte s tím?
Souhlasím, ale za podmínky, že za tento čin může tresty udělovat pouze velká disciplinárka. Je obava, aby se to nezneužívalo. Pokud se někdo zachová hrubě neloajálně, spolek má mít možnosti, jak říct: Tebe tady nechceme. Člen spolku musí dodržovat principy elementární loajality, což pro mě ale neznamená slepou poslušnost.
Co kdyby Baroš jako Hanousek zapíral a řekl, že vzkazy nepsal?
Pak bychom asi trestat nemohli, dokázat Barošovi, že to byl skutečně on, to by byl oříšek. Naštěstí se k tomu postavil jako frajer a řekl, že si za svými výroky stojí.
Z hlediska řádů by při dalším přestupku byl Baroš brán jako recidivista, i když se přiznal. Zato Hanousek mlžil, ale je „čistý“. Zohlednil byste to nějak?
Ano, Baroše bychom museli považovat za recidivistu, při dalším podobném provinění už by to nemohla být důtka, ale vyšší trest. V předešlém případě bylo přiznání brané jako polehčující okolnost, důtka už by byla příště přitěžující okolnost. U Hanouska nemůžeme o ničem takovém uvažovat, z našeho pohledu je nepotrestaný.
To je profesionální hledisko. Co to lidské?
Snažím se od toho oprostit, ale nemůžu vám říct, že by to šlo úplně. Asi bych si řekl: Aha, tebe už jsme tady měli, zkoušel jsi na nás nějaké piškuntálie. Otázka ale je, čím by se provinil. Rozhodujeme hlavně podle řádů, ale i pocitů.
Jste velmi úspěšný právník. Co máte z práce v disciplinárce?
Byl jsem osloven předsedou Peltou, který chtěl mít šéfa disciplinárky, který bude nestranný a nezávislý. Dostal na mě reference z prostředí sportu. Jde o neplacenou funkci, mám dobrý pocit, že můžu přispět. Fotbal si zaslouží dobrou disciplinárku – myslím, že rozhodujeme dobře. Na té funkci ale vůbec nelpím, nikam jsem se nehlásil. Hned na začátku jsem panu Peltovi řekl, že je pro mě nepřijatelné, abych na sebe nechal působit nějaké tlaky. Nepřipustím je. Pokud by byly reálné a nutily mě dělat nepřijatelná rozhodnutí, skončil bych. Čest a svědomí mám jen jedny. Ale kdybych měl skončit, mrzelo by mě to.
Proč?
Považuji to za zajímavou a zdravě vzrušující práci. Fotbal mám rád a chci přispět k tomu, aby byl vnímán jako dobrý a férový sport. Přiznám, že se pořád učím nové věci v pravidlech, nikdy jsem fotbal organizovaně nehrál. Snažím se vidět dva zápasy za víkend, abych měl přehled.
