Když se po stejném zranění vracel poprvé - tehdy ještě kopal v Ostravě, cítil se celý nesvůj: „Stál jsem na lajně u střídaček a byl nervózní jako patnáctiletý kluk. Přitom jsem šel hrát jen na poslední minutu. Sám jsem zvědavý, jaké to bude tentokrát.“
Když to dořekl, raději všechno z pověrčivosti zaklepal na dřevo i na zuby.
Jste připravený na návrat, Radime?
Jsem, ale nespěchám. Na soustředění v Turecku jsme si řekli, ať ještě potrénuju a zvyknu si na zátěž. Zápas odehraju až tady na Maltě. Cítím se dobře, koleno je v pohodě, neotéká, nic mě nebolí. Chybí mi jen herní praxe.
Jak ji doháníte?
Každým dnem se cítím líp a líp. S (fyzioterapeutem) Michalem Rukavičkou jsme celý rok pracovali v tělocvičně a to vám balon nikdy nenahradí. V Turecku jsem se pár dní hlídal, abych si při rychlé změně pohybu nic neudělal. Dobržďoval jsem jinak.
Měl jste zábrany?
Člověk si musí zvyknout, že je zase na hřišti. Zjistil jsem, že mě to na trávě nijak neomezuje a už na to nemyslím.
Co všechno se změnilo od chvíle, kdy vám koleno ruplo v přáteláku s Krasnodarem?
Hlavně jsem ztratil rok. Na druhou stranu jsem věděl, do čeho jdu, protože už jsem stejné zranění léčil. Smířil jsem se s tím, že to bude trvat.
Je důležitější trpělivost nebo pevná vůle?
Obojí. Je to zkouška psychiky a vy musíte být připravený na všechno. Naštěstí se neobjevily žádné komplikace, žádný zdravotní zásek, takže jsme mohli každý týden nějaké cvičení přidávat. Už v listopadu jsem cítil, že bych snad mohl naskočit, ale bylo zbytečné spěchat. Dva další měsíce už mě nezabijou.
Jak je těžké říct si: Ještě nesmím, počkám!
Furt je lepší chvilku počkat, než riskovat a něco pokazit. Když se mi to stalo poprvé, měl jsem koleno za dvě minuty nateklé jako bambuli. Teď byl trochu jiný vývoj.
I léčba?
Napoprvé mi koleno spravili štěpem z mrtvoly, podruhé mi vzali vazivovou tkáň zpod kolena. Ale operace proběhla až měsíc po úrazu, do té doby jsem normálně chodil s mančaftem do posilovny a nebylo na mně znát, že bych měl nějaká omezení. Trenér Koubek to na mě ze srandy zkoušel: A nechceš jít hrát?
A nejste vy náhodou smolař?
Vůbec ne, nelituju se. Ve sportu to tak chodí.
Ale byl jste klíčový hráč Plzně, patřil do reprezentace...
Jo, bylo to našláplé a štvalo mě, co se stalo. Ale teď jsem znovu zdravý a poperu se v Plzni o šanci.
