Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Klidně budu hrát za míň, říká fotbalista Vaněk. Život v Kayseri mu nesedl

Reprezentační záložník Ondřej Vaněk během přípravného utkání proti Kanadě v listopadu 2013. | foto: Profimedia.cz

19 2014
Kdykoli měl čas, sedl na letadlo a prchal z nudného Kayseri do Istanbulu. Jen tak na výlet. Po sezoně, v níž s místním klubem Kayserispor sestoupil do druhé turecké ligy, chce fotbalový reprezentant Ondřej Vaněk z města ve středním Turecku prchnout napořád.

"Druhou tureckou ligu hrát nechci, to bych taky mohl na reprezentaci zapomenout," říká třiadvacetiletý záložník.

Do národního mužstva, které ve středu hraje přípravu ve Finsku, patří od loňského léta. To ještě hrával za Jablonec. Do Turecka přestoupil v zimě a v Kayseri podepsal smlouvu na tři roky.

"Chtěl jsem to zkusit, nikdo na mě netlačil. O klubu jsem si zjišťoval všechno, co šlo. Loni skončili pátí, nikoho ani nenapadlo, že by letos mohli sestoupit," poznamenává Vaněk.

Jenže letošní ročník Kayserisporu nevyšel a skončil poslední. "Přitom nejhorší v lize jsme rozhodně nebyli," ujišťuje.

Proč tým sestoupil, lze vystopovat i podle Vaňkova příběhu. "Přišel jsem, hned jsem hrál, nastupoval celkem pravidelně, v každém zápase jsem měl dvě tři šance, ale nedal žádnou. Měl jsem tu důvěru využít jinak."

V březnu mužstvo vyhrálo třikrát za sebou, dokonce i na Galatasaray, ale v posledních sedmi kolech získalo jen čtyři body. Proto sestup. "Přitom třeba v držení míče jsme snad byli druzí v lize, ale na to se nehraje. My prostě nedávali góly."

On tam přitom šel s vizitkou slušného střelce, v podzimní lize dal pět gólů, což je na záložníka velmi solidní počin. Ale v Turecku v jedenácti zápasech neskóroval.

"Určitě nelituju, že jsem tam šel. Turecká liga je kvalitnější než naše, určitě mi to fotbalově pomohlo. Spoluhráči taky v pohodě.  A hlavně jsem odolnější po psychické stránce. Co já tam zažil," přemítá a vypráví:

"Kayseri je velké město, ale anglicky se v něm nedomluvíte. Je to Asie, jiný způsob života. Neměl jsem kam jít. Znal jsem jen hřiště, tréninky a pak byt. Ještě že tam se mnou byla přítelkyně. Jinak by snad za mnou museli létat rodiče. Na psychiku to fakt pro mě bylo hodně těžké. Abyste se dobře cítil na hřišti, musí k tomu přispět i život mimo hřiště," vzpomíná.

I proto, když měl volno a chuť, létal do Istanbulu. Cesta zabrala jen něco málo přes hodinu. "Kdybych měl zůstat v Turecku, tak jedině v Istanbulu. To je stát ve státě."

O své budoucnosti by chtěl mít jasno do poloviny června, než začne mistrovství světa. "Může se stát, že mě nepustí, ale to nepředpokládám. Vědí, že tam zůstat nechci, proto jsem poslední tři zápasy nehrál."

Kam tedy? "Agenti vědí, co bych si přál a pracují na tom. Nejradši bych do Německa."

Nevylučuje ani návrat do české ligy. Plzeň už o něm uvažovala loni. Tak kvalitní záložník by se hodil i mistrovské Spartě. "Když jsem během jara viděl, jak Sparta kráčí bez porážky za titulem... Nebo, jak Plzeň vyřadila Doněck...," zasní se. "Já chci hrát fotbal pro úspěchy, o poháry. Ne o záchranu."

Návratem do Česka by si však pohoršil finančně. A peníze, i to byl důvod, proč šel do Turecka. "Ale po tomhle angažmá jsem si moc dobře uvědomil, že peníze nejsou všechno. Starší kluci mi v Jablonci říkali, ať si to Turecko rozmyslím. Ale my mladí to nevidíme, dokud to nepoznáme. Teď už klidně budu hrát za míň."







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze