Půl roku si nech na fotbal zajít chuť - říkali mu lékaři před jedenácti týdny. Teď už má pětadvacetiletý záložník Mnichova 1860 nejhorší za sebou a plánuje, jak se v únoru vrátí na hřiště.
Týden po operaci strávil v nemocnici, rekonvalescence probíhá podle plánu. "Vaz nastavili kouskem mé vlastní šlachy a koleno se rychle začalo vzpamatovávat," nezastíral dvanáctinásobný reprezentant radost z dosavadní léčby. Následovaly čtyři týdny s berlemi, během nichž už mohl začít s rehabilitací a posilováním horní poloviny těla. "Teď už skáču přes švihadlo a běhám na pásu," pochlubil se.
Od příštího týdne se bude připravovat pod dohledem klubových odborníků. Největší radost má Týce z toho, že se léčba zatím nijak neprotahuje. "Doktoři mi dokonce říkají, že jsem proti plánu trochu napřed." Ale sám dobře ví, že uspěchaný návrat by mu mohl jen uškodit. I proto si nedělá žádné plány ani nevěří, že by dokázal naplno absolvovat lednovou přípravu se spoluhráči.
"Budu rád, když s nimi vydržím běhat," plánuje si. Ale 1. února už by chtěl být na hřišti bez výrazných úlev. Tak, aby stačil během jarní bundesligy naskočit do mnichovské sestavy. Jeho klub si zatím počíná průměrně, a tak největší radost Týcemu udělal nedělní návrat krajana Tomáše Votavy do základní sestavy. "Žasnul jsem, po takové době není jednoduché být hned skoro nejlepší na hřišti."
Kvůli pobytu v rehabilitačním ústavu přišel i o pondělní slavnostní položení základního kamene nového mnichovského stadiónu, na němž budou jeho klub i Bayern v budoucnu hrát své zápasy. "Třeba si to vynahradím, až se bude stadión otvírat. A mohli by si k tomu Němci pozvat naši reprezentaci," přeje si.
Pouhých pět dnů po zranění, přesně 8. srpna, za ním přijeli kluboví činovníci do nemocnice a na důkaz důvěry mu nabídli prodloužení stávající smlouvy o dvouletou opci. Týce má dnes s klubem podepsán kontrakt až do roku 2005, kdy se nový stadión v Mnichově otevře.
