Co tu dělám? Vysvětlím. Ve spojitosti se zápasy Ostrava – Sparta se vždy hovoří o dvou věcech: Tou první je fotbal. Logicky.
Tou druhou jsou fanoušci obou klubů, kteří se nesnášejí a při cestách tropí spoustu výtržností. Proto jsem se rozhodl, že pojedu na Bazaly společně s fanoušky Sparty. Budu jim říkat fanoušci, i když se chovají spíš jako chuligáni.
Nakonec jsem na stadion dorazil jako jeden z mála. Ostatní byli zadrženi. Ale popořádku...
Po pár minutách oprýskaný vlak odjíždí a já sleduju, jak se sparťané naklánějí z oken a urážejí kohokoli, kdo stojí na peroně. To se opakuje v každé stanici. Vjíždíme do tunelu, je tma a vagónem se rozléhá skandované "Sieg Heil". To se opakuje v každém tunelu.
Vyrážím se porozhlédnout po namačkaném vagónu. "Můžu projít," se zakloněnou hlavou koukám na hromotluka v béžovém tričku, který stojí v uličce. "Dneska můžeš všechno, protože My jsme Sparta," začíná skandovat.
Za chvíli se vracím na své místo. Občas kolem našeho kupé projde policista, občas se zastaví některý z fanoušků s lahví tvrdého alkoholu a všem nabízí. Není se co divit, že za Českou Třebovou začíná počet promile v krvi narůstat a trpělivosti policistů ubývat.
Ještě před chvílí jsem sledoval, jak holohlavý chlápek huláká z okna, teď ho vedou s rukama za zády strážníci.
Až před Ostravou, když jsou všechny lahve dávno prázdné, se situace uklidňuje. Když vlak zastaví v Ostravě na cílové stanici, vylétne z jednoho okna dýmovnice.
Postupně se soukáme z vlaku a už jsou tu další zástupy policistů, kteří skandující dav odvádějí z nádraží. Někteří místní to pozorují s respektem, jiní s nechápavým úsměvem, další s arogancí. Nedivím se jim. Přesně takové pocity vzbuzuje parta chuligánů i ve mně.
Dav postupuje bez problému směrem k Bazalům. Zleva ho drží pohromadě jízdní policie, zprava dodávky plné těžkooděnců.
Prásk! Hned za mnou bouchla petarda a kousek mě trefil do lýtka, seškvařil džíny a popálil kůži.
Bolí to jako pes a já přemýšlím o inteligenci člověka, který mezi nás hodil nějaký dělbuch.
Místo tiskového střediska abych teď hledal ošetřovnu.
"Odbočujeme doleva," koriguje všechny policie. "Pojďte tudy, se...e na ně," nabádá kolegy bubeník z přední linie.
K mému údivu ho poslechnou, a tak se sparťanští ultras vydávají svou cestou, kterou jim nechtěně zkříží modrá fabie. Do ní začínají mlátit.
Za chvíli seskočí z nízkého můstku jeden mladík v černé bundě. "Tak pojďte, tak pojďte," dráždí sparťany. Ti se na něho sesypou jako hladoví lvi čekající na kořist.
Mladík mizí ve skupince rváčů. Na místo se řítí jízdní policie. Ta se snaží pomoci. O pár vteřin později už stojí proti skupině chuligánů připravení těžkooděnci. Mezi policisty, kteří dokázali rychle obklíčit celý dav, letí první dýmovnice.
"Všichni si sedněte na zem," ozývá se z policejního megafonu. Jako by nikdo neslyšel. Někteří se naopak rozhodli policisty zaútočit. Kordon se štíty je rychle zatlačuje zpět a začíná agresivní skupinu svírat do čím dál menšího prostoru. Začíná zmatek.
Ti, kteří utíkají, se tlačí na konec, na mě. Tím pádem se nechtěně tlačím na těžkooděnce a dostávám dvě rány pendrekem. "Stůjte," křičí strážník.
"Sakra, jak to mám asi udělat," reaguju vztekle. Další bodnutí pendrekem do břicha. Nevím, čím jsem si ho zasloužil.
Po chvíli to policista zkouší znovu: "Sedněte si!"
Jsem jeden z mála, kdo poslouchá. Za moment se velitel zásahu rozhodne všechny zadržet. Mě od toho zachránil novinářský průkaz.
Na Bazaly jsem došel pěšky. Sektor pro vlajkonoše hostů zůstal téměř prázdný. Policie zadržela přes 300 příznivců Sparty.
Možná to bylo zbytečné, spousta z nich se na výtržnostech nepodílela, snažili se střetům vyhnout a dostat se na fotbal.
