Letenský tým, který letos titul neobhájil a zůstal druhý za Plzní, se začne chystat na novou sezonu už v úterý. I s Řepkou. "Letní přípravu zahajuju každopádně na Spartě," prohlásil v sobotu sedmatřicetiletý stoper a šestačtyřicetinásobný bývalý reprezentant.
Jenže stojí o něj Sparta? Smlouva, která mu zaručuje roční příjem 10 milionů korun, rozhodně platí ještě rok. Ovšem podle informací deníku MF DNES už v klubu s Řepkou pro základní sestavu příliš nepočítají. Podle informací deníku převážil názor, že už není přínosem jako dřív.
Navíc za něj už mají náhradu: Tomáše Zápotočného, jenž přišel v zimě. Právě on by mohl hrát stopera spolu s Erichem Brabcem.
Neprokázalo se, že o Řepku je zájem v bohatých Emirátech, takže zatím neodchází ani on. "Co bude v příštích dnech, to fakt nevím," reagoval Řepka. "Navíc se o tom nechci bavit."
Zato o otci, někdejším útočníkovi Vokáčovi, který v sedmdesátých letech dával góly za pražskou Duklu a Bohemians, teď Řepka mluví zcela otevřeně. Přitom když jste se před ním před lety o Vokáčovi zmínili, bylo znát, že mu to po chuti není. "Ale nebylo to ani tak kvůli tátovi, jen jsem se nechtěl bavit o soukromí."
Poprvé v jednom týmu
Teď se tihle dva postavili vedle sebe do obrany v jednom mužstvu: v Sieglově týmu na exhibici v Lipencích. "Já si to dřív nedovedl představit," svěřil se Řepka. Táty coby fotbalového parťáka se dočkal po víc než sedmatřiceti letech. Právě tolik mu je, narodil se 2. ledna 1974 v Brumově nedaleko Zlína.
Český fotbal by o tuto mimořádnou osobnost přišel, kdyby Petr Vokáč nebyl v ročníku 1972/73 na hostování z Dukly v tehdy druholigovém Gottwaldově, dnes Zlíně. V létě 1973 se Vokáč vrátil na pražskou Julisku. Víc dodávat netřeba.
"Je moc fajn, že dneska jsme s tátou kamarádi," poznamenal Řepka. A vedle stojícímu otci Vokáčovi se nápadně zaleskly oči.
Tohle totiž možná někdy bývá víc než rodičovský vztah. "Vždyť na mě taky na hřišti volal: Petře, bacha! Petře, za tebou!" připomíná Vokáč. "Prostě kámoš."
A že bývalý útočník Vokáč nastoupil vedle syna v obraně? "Když už jsme se konečně sešli v jednom mužstvu, tak jsem tátu chtěl mít vedle sebe," přiblížil syn. Přitom nevadí, že ani jeden z nich si nevybavuje, že by si aspoň jednou přihráli.
"Ale málokdo asi pochopí, jak jsme k sobě na tom hřišti měli blízko. Jestli mi rozumíte," dodal Řepka.
Ve stejném roce, kdy se Řepka narodil, se Vokáč v Praze oženil. Dnes má dvě dospělé dcery Veroniku a Petru. "Ale když jsem se tenkrát dozvěděl, že se mi narodil kluk, vzal jsem to prostě jako fakt a povinnosti, které z toho vyplývaly, jsem plnil," říká devětapadesátiletý Vokáč.
I Řepka vzpomínal: "Když jsem ještě kopal za Ostravu, hráli jsme ve starém Edenu se Slavií. Po zápase už jsme skoro všichni seděli v autobuse, když vtom na mě kluci volaj, abych šel ven, že mě chtěj vidět nějaký holky. Vylezu, tam dvě holky v mém věku a říkají ahoj brácho. Koukám jako blázen a představte si, opravdu to byly ségry. Vypravily se za mnou dcery mýho táty."
Otec se synem se častěji začali vídat, když táta hrával za starou gardu Sparty. "Mívali jsme s gardou na letenském stadionu srazy, tak jsem se tam s Tomášem potkával. Potom mi z očí zmizel do Fiorentiny a West Hamu. Ale samozřejmě, že jeho kariéru jsem sledoval."
Jak ji vidí dál? "Podle mě se Tomáš vrátil z West Hamu zbytečně brzo. Pár let by v Premier League určitě ještě vydržel. A kdybych si měl zatipovat jeho nejbližší budoucnost, řekl bych, že ještě několik sezon bude odvádět dobré služby ve Spartě," odhaduje Vokáč.
Jenže to je teď krajně nejisté.