Proč vedení Olomouce, kde je stále velmi oblíbený, pobouřil? „Měl jsem podepsat kontrakt, tehdy jsem byl po podzimu nejlepším střelcem české ligy, prý za mě nabídli 80 milionů korun.“
Reiter si však přestup rozmyslel a Sigma měla po milionech. „Tenkrát Olomouc trénoval Petr Uličný, nejlepší kouč, pod kterým jsem hrál, po odborné i lidské stránce. Nikdo jiný mi nedával tak výrazný pocit důvěry, ale před zápasem se Slavií za mnou přišel a říká: Rajty, pokud nevstřelíš dva góly, dostaneš pokutu 50 tisíc korun.“
Lubomír ReiterNarodil se 3. prosince 1974 ve Stropkově. S profesionálním fotbalem začal v Tatranu Prešov, přes Žilinu se v roce 2001 dostal do Sigmy, kde se v sezoně 2003/04 stal s 15 přesnými zásahy druhým nejlepším střelcem Gambrinus ligy a byl vyhlášen jejím nejlepším cizincem. Za Olomouc nastřílel v 88 zápasech celkem 31 branek. V roce 2005 přestoupil do Chicaga, po sezoně se vrátil na Slovensko. Z Artmedie Bratislava hostoval ve Slavii, po návratu do Bratislavy kvůli bolestem zad ukončil kariéru. Za slovenskou reprezentaci v 28 zápasech vstřelil 9 gólů. |
Reiter nechápal a odpověděl: „Hádám, že žertujete, to nemůže být z vaší hlavy.“ Uličný však nevtipkoval. „Řekl ale, že nemůže prozradit, čí je to nápad. Věděl jsem, že to šlo od vedení.“
Platil Reiter pokutu?
Kdepak, Slavii dal dva fíky.
I tahle historka ukazuje, jak byl v Olomouci výjimečný. Na Andrově stadionu jej mají za legendu, sympatického Slováka si fanoušci rychle zamilovali. „V Sigmě jsem legenda. Nevím, čím jsem si to zasloužil. Jen v jedné sezoně jsem vynikal výrazněji, když jsem nastřílel 15 gólů a v tabulce kanonýrů jsem skončil druhý za Markem Heinzem z Ostravy.“
Někdejší sportovní ředitel Sigmy Jiří Kubíček jej v MF DNES vyhlásil druhým nejlepším cizincem v historii Olomouce za Alexandrem Bokijem. Na Hané dala posila ze Žiliny 31 branek v 88 zápasech.
„No, dával jsem góly, tak se můj přestup vyplatil. Ale do Ameriky jsem už odcházel celkem levně. Bylo mi třicet jedna a za takové hráče se velké peníze získat nedají,“ připomenul odchod na sezonu do Chicaga Fire. I když mu americký způsob života učaroval, v srdci mu zůstalo olomoucké angažmá.
„Pokaždé, když tam přijdu, cítím se výborně. Před třemi roky mě pozvali na přípravný zápas Česko - Slovensko, postarali se o mě, mou rodinu a nesmírně mě uctili. Navzdory tomu, že jsem v Olomouci předtím deset let nehrál, nezapomněli na mě,“ cení si.
„Podobné to je také v Chicagu, kde jsem působil jedinou sezonu a polovinu z ní jsem hrál velmi zle, i tam se dodnes ke mně chovají skvěle. Když přijdu do Žiliny, Prešova, ani si mě nevšimnou. I proto mám pocit, že fotbalisty si v zahraničí váží víc než na Slovensku.“
Po konci kariéry se trápil
Po roku v Americe se ještě vrátil do české ligy, ale ve Slavii už nezářil. A od přísného trenéra Karla Jarolíma dostal kapky. „Na sklonku kariéry už jsem nedokázal dobít baterky a v závěru, když mě trápila různá zranění, mě trenér Jarolím totálně vyšťavil. Na prvním tréninku mi řekl, že lepší fyzicky připravená je i jeho babička. Pak mě poslal na měsíc běhat do lesa.“
Přesto Jarolíma zpětně chválí. „Měl fantastické tréninky, nebyly dlouhé, ale makali jsme na sto procent. Co se týče vztahu v kabině, nejlepší byl Galis. Říkali jsme mu mág,“ jmenoval dalšího kouče.
Kvůli bolestem zad ukončil kariéru v roce 2007 ve 34 letech. A jako mnozí fotbalisté „v důchodu“ nevěděl, co dál, ač vydělal dostatek peněz. Vrhl se do podnikání, založil si realitní společnost. Ale práce ho nenaplňovala, tak se bývalý slovenský reprezentant rozhodl vystudovat trenérskou profilicenci.
„Dlouho jsem se nedokázal najít. Postihl mě osud většiny profesionálních sportovců. Nedokázal jsem se zařadit do běžného života, naštěstí jsem si během kariéry vydělal solidní sumu peněz, měl jsem z čeho žít. Snil jsem o tom, že až jednou odložím kopačky, budu jen pít kávu a číst noviny. Chtěl jsem si vychutnat život, věnovat se rodině,“ líčí. „Rychle jsem zjistil, že nicnedělání není pro mě. Mnoho lidí si pomyslí, že jsem měl vše, ale já měl z toho akorát psychické problémy.“
Pomohl mu návrat na pažit. Začal trénovat mládež v rodném Stropkově, teď vede mladší dorost Prešova. „Když jsem vkročil zase na hřiště a ve vzduchu ucítil vůni čerstvě pokosené trávy, cítil jsem se jako ovce, kterou bača poprvé vypustí z ohrady.“
