Jak známo, španělské velkokluby Barcelona a Real Madrid se nenávidí. Fanoušci si vzájemně vyhrožují, nadávají si, nemohou se vystát. Rivalita trvá století a nezdá se, že by někdy přestala.
Ačkoli to z hráčů přizná málokdo, hašteřivost španělských gigantů dlouho ubližovala společné reprezentaci. Jak jinak si vysvětlit, že Španělsko teprve letos prošlo poprvé v historii do semifinále?
Soudržnost je nové slovo v soužití obou rivalů. Vznikla před čtyřmi lety, kdy národní trenér Luis Aragonés přestal zvát útočníka Raúla, legendu Realu a stále ještě nejlepšího střelce reprezentační historie. Celé Španělsko řešilo jen tenhle problém. Fanoušci Realu se třásli vztekem, ti z Barcelony jim vzkazovali: "Konečně vyšoupli toho šaška."
Navzdory klubovým hádkám však Španělsko vystoupalo na evropský trůn. Bez Raúla, zato kompaktní a jednotné, takže i příznivci Realu se nechali přesvědčit, že to nebylo špatné rozhodnutí.
"Přesto by mělo být madridistů v týmu víc. Nechápu, co dělají v základní sestavě třeba Sergio Busquets nebo Pedro z Barcelony," rýpne si Tomáš Podvín, vášnivý fanoušek Realu a šéf neoficiálního českého fanklubu.
Barcelona má letos v reprezentaci převahu, a tak Madrid žárlí. Naštěstí už fanoušci během turnaje dokážou opustit klubovou nenávist a přejí své zemi. Jde přece o společnou věc.
"No... Kdyby dal proti Němcům vítězný gól Xabi Alonso, určitě bych neskákal až ke stropu. Naštěstí se trefil náš kapitán Carles Puyol, takže to byla dokonalá extáze," líčí Adamiš, fanoušek Barcelony.
Puyol se navíc trefil podobně jako loni v květnu ve španělské lize proti Realu Madrid. Mohutně se tehdy odrazil, trknul hlavou do míče a pomohl rozprášit nenáviděného soupeře 6:2.
Tehdy mu brankář Iker Casillas spílal, protože byl potupen. Ve středu jako nejlepší kamarád skočil Puyolovi radostí do náruče, protože vůdce Barcelony zařídil postup do finále mistrovství světa.
