V rakouském klubu je většinou prezidentem významná osobnost. "Ale hlavní slovo má finanční šéf," podotkl Primus. "Ten říká, co si klub může dovolit a na co nemá."
Když někdo klubu pomáhá, je to různou formou. Někdo koupí míče, další zve hráče na večeře. Jiný dává peníze. Není to ale zvykem v nejmenších klubech, kde jeho příznivci dávají rovnou potřebné vybavení, třeba dresy.
V Rakousku pořádají festy. Jsou to akce pro obec i okolí. Na těch se podílejí v drtivé většině i fotbalové kluby. A mají z nich příjmy.
Většinou dvakrát do roka hraje při festu hudba, všude je dost jídla i pití a všude jsou jako obsluha často i místní fotbalisté. Změní se na číšníky nebo pomocníky při přípravě všelijakých pochoutek.
"Fest trvá většinou dva dny," vysvětluje Primus. "Z toho, co se prodá, mají kluby důležitou část svých příjmů." Když se fest nepovede, je to znát i v rozpočtu klubu. Musí omezit výdaje. Třeba si nedovolí cizince, kterým dává více peněz než rakouským amatérům.
Stává se, že se obce ve své blízkosti nedohodnou a udělají fest ve stejném čase. A hned je to znát na návštěvnosti. "Pak přijde finanční šéf a řekne, že se fest nepovedl, a tak není na odměny."
Kluby také vlastní kantýny na stadionech. Kantýna funguje i v době, kdy nejsou zápasy nebo tréninky. V některých místech jsou i restaurace a také ty tvoří podstatnou část ve finančním příjmu klubů. "Někde doma sami dělají chlebíčky nebo bagety a v kantýně je prodají."
Rakouské kluby mají i drahé Rakušany, kterým říkávají žoldáci. Jsou dražší než cizinci. Pomohou s postupem a po roce jdou dál. Kluby si je nemohou dovolit nastálo, proto je angažují, jen když se rozhodnou útočit na postup.
V nižších soutěžích se Rakušanům vyplatí angažovat trenéry z Česka nebo bývalé Jugoslávie. Zvláště Češi jsou o dost levnější než kouč z Rakouska. Ve vyšších soutěžích si rakouští trenéři ale sami hlídají, aby kluby neangažovaly na post kouče cizince.
Kluby mají také zájem, aby představily co nejznámější fotbalisty, ale i trenéry z vyšších soutěží. "Pokud někdo hrál nebo trénoval v nejvyšší soutěži, kluby po něm často sáhnou, protože ho diváci znají," popsal trenér Primus.
"A také čekají, že budou mít odpovídající výsledky." Rakouští fotbalisté jsou zodpovědní. Pracovití a disciplinovaní. "Ale je to na úkor kvality," podotýká.
"Nedostatky rakouští fotbalisté nahrazují nadšením." Mají také problémy s taktikou. Neumějí například reagovat na vývoj zápasu. "Proto jsou tam cizinci, kteří dokážou změnit rytmus hry."
Problémem v nižších soutěžích v Rakousku také je, že hráči málo trénují. Většinou mají hlavní přípravu v pátek. Někde se sejdou i dvakrát v týdnu. "Ale tři tréninky v týdnu, to už je výjimka." Rakušané jsou především lyžaři. V zimě se fotbalisté moc nenadřou. Většina lyžuje.
S přípravou odvety začínají Rakušané dost pozdě. "Tady se určitě trénuje více," dodal Vladimír Primus. I ve srovnatelné soutěži s ČFL se v Rakousku trénuje jen třikrát v týdnu. "Ani docházka se moc nesleduje," podotkl. "Tady jsou nároky trenérů na hráče třeba v přeboru mnohem vyšší."
Když v Rakousku hráč řekne, že má zimní dovolenou zaplacenou v Alpách, je to jako zaklínadlo. "Nikdo se nediví. Ví se, že jede lyžovat, a to je tam sport číslo jedna." Posvátný, respektovaný nad všechny ostatní sporty.
Kouč Primus se bránil dalším nabídkám sousedůČ e s k é B u d ě j o v i c e - V devatenácti letech skončil Vladimír Primus s aktivním fotbalem a věnoval se studiu trenérství na FTVS. Ve 22 letech ho ukončil a šel učit na základní a později i na střední školu. Současně se studiem trénoval fotbalové žáky na Základní škole Grünwaldova v Českých Budějovicích, kde si osmou třídu trenéra Františka Samce vybral k diplomové práci. Absolvoval i stáže v Dukle a v Bohemians Praha. Na vojně byl v tehdejší VTJ Písek také u fotbalu. Pomáhal Jiřímu Antošovi v divizi. Později asistoval Jaroslavu Vavrochovi v divizi ve Vodňanech a potom společně vedli Akru České Budějovice při jejím tažení do přeboru. Vavroch přešel do Sezimova Ústí a Primus zůstal v Akře jako hlavní trenér. Po třetím místě Akry v přeboru odešel na první zahraniční angažmá do Rakouska. Po pěti letech se trenér Primus vracel a ozvaly se Vodňany. Už byly v přeboru, kde je dovedl na třetí místo. "Jedenáctkrát jsme tehdy neprohráli," vybavil si. "A Tomáš Koptyš byl nejlepším střelcem soutěže." Znovu odešel do Rakouska, ale angažmá v Langschlagu později přerušil a odešel na Hlubokou, kde působil dva roky. Když přišel, měla Hluboká 15 bodů a byla na spodku tabulky. Do konce minulého ročníku uhrála 42 bodů a posunula se do horní poloviny přeboru. "Na Hluboké byla velká obměna kádru," poznamenal. "V minulé sezoně přišlo znovu sedm nových hráčů." Osmadvacet bodů po podzimu proto považoval za slušný výsledek. "I když reálně jsme mohli mít 32." V kádru tehdy měl osm mladíků do 21 let. V předminulé zimě odmítl tři nabídky do Rakouska. "Hluboká je oddíl, kde jsem rád," říkal tehdy. "Dělalo mi hodně dobře, že si na mě vzpomněli." V novém ročníku přeboru působí v Bavorovicích. Zatím je s týmem sedmý, za Hlubokou, která má 12 bodů, o dva více než Bavorovičtí. |
