V první lize mladšího šéfa nenajdete. Řada hráčů patří mezi jeho vrstevníky.
„Respekt člověk nezíská ani věkem, ani vykáním nebo tykáním, ani křičením, ale tím, co dělá,“ předložil vystudovaný právník Rajchl obhajobu svého věku a jasně naznačil, že není překážkou.
Jako výkonný ředitel Blšan pracujete rok. Zkuste se už ohlédnout...
Na to jsou jiní a povolanější, nerad hodnotím sám sebe. Když se podívám na mužstvo, za rok se udělal obrovský kus práce. Zejména ze strany trenéra Michala Bílka. Máme tady kluky, kteří mají chuť za Blšany hrát a rád se všemi spolupracuji.
Byl to opravdu dobrý rok.
Jak dlouho jste vůbec spjatý s blšanským klubem?
Zhruba rok předtím, než jsem se stal výkonným ředitelem, jsem pro Blšany začal vykonávat právní servis, právní služby.
A pak?
Dostával jsem se do klubu blíž, blíž a blíž, až mě Blšany ulovily takovým způsobem, že jsem začal dělat výkonného ředitele. Pan Janek jakožto předseda představenstva mě požádal, jestli bych mohl fotbalu v Blšanech pomoci. To se opravdu nedalo odmítnout.
Jak vám pomohlo, že máte titul JUDr., čili že jste právník?
Tituly strašně nerad používám, já se tím nechlubím. Klub je právnická osoba, akciová společnost, má spoustu obchodních vztahů, které se musejí smluvně ošetřit. Fotbalový klub má i další specifika jako třeba arbitrážní řízení. Než jsem nastoupil jako výkonný ředitel, vypracovával jsem jednotlivé smlouvy a zúčastňoval se za klub arbitrážních řízení.
Rady dává i Chvalovský
Prý jste pracoval pro Františka Chvalovského, bývalého předsedu svazu, jehož zásluhou se Blšany dostaly až do ligy.
Známe se, samozřejmě. Nějakým způsobem spolu komunikujeme, protože to se v Blšanech jinak nedá. Pan Chvalovský je člověk, který pro Blšany udělal strašně moc. Ať ho očerňují všichni jak chtějí, já si ale myslím, že on pro fotbal žije a má ho strašně rád. Každá rada, kterou dá, je dobrá. Konzultujeme spolu, mluvíme. Určitě to ale není nějak na úzko.
A pracoval jste pro něj i dřív, než jste se ujal klubu z Blšan?
Ano, ale jen zběžně.
Vy pocházíte z Prahy?
Původně jsem z Hradce Králové, ale v současné době žiji a pracuji v Praze.
Ptám se proto, abych se dozvěděl, jaký jste dřív měl názor na ligové vesnice. Myslel jste si jako řada dalších lidí, že do nejvyšší soutěže nepatří?
Přiznám se... (úsměv) Blšany se v té době nacházely v jiné pozici, byl tu třeba Patrik Gedeon, viděl jsem hráče, které jsem respektoval a kterých jsem si vážil. Nicméně jsem měl i já o Blšanech zkreslené vidění a myslel jsem si bůhvíco. Každý, kdo teď uvažuje podobně, by během týdne v Blšanech názor změnil. Jsem o tom přesvědčen!
Stačil jste si už projít Blšany?
Stačil. Už poznávám trošku i Žatecko. Vyznám se v Podbořanech, v Žatci se ještě sem tam ztratím, ale snažím se učit. Je tady krásně a doufám, že v tomto regionu strávím co nejdéle času.
Neopakovatelné oslavy
Nebál jste se po loňském podzimu, který se Blšanům nevyvedl, že budete právě vy šéfem, pod kterým se loď potopí?
Ve všech médiích nám dávali pětiprocentní šanci na udržení, většina lidí nám nevěřila. My sobě ale ano, i když to vypadá, že mluvím jako generál po bitvě. Byli jsme pevně přesvědčeni, že záchranu dokážeme udělat. Obrovskou snahou, pílí, nasazením všech lidí od realizačního týmu přes účetní, sekretáře a konče hráči a trenéry se to povedlo. Všem chci poděkovat.
Opravdu se tady vytvořila krásná parta. Řekl bych, že až rodinného charakteru. Hlavně to nás nakonec posunulo před Žižkov, který sestoupil. Lidi tady drželi víc u sebe a tahali za jeden konec provazu.
Vsadil jste se s někým, že se zachráníte? Třeba že byste šel dohola.
Mě by žádné stříhání nečekalo... Ale byly podobné sázky. Hlavně mě těší, když mi teď lidi z fotbalu volají a říkají: Klobouk dolů, že jste se dokázali udržet! Je příjemné to poslouchat, ale nejpříjemnější bylo s klukama tuhle věc oslavit. To se nebude jen tak opakovat. Povedl se nám husarský kousek.
Jak se vůbec pracuje v malých Blšanech?
Nemáme za sebou silné město ani generálního sponzora, který by nám dal desítky milionů ročně. Každou korunu si musíme vydělat. Je to obrovsky složitá práce, ale člověk ji dělá rád, když vidí, že pro to všichni ostatní dýchají.
V lize se rozjela korupční aféra, jaký na ni máte názor?
Nikdy jsem nikomu nevolal, ani nikdo nám, o nic jsem se nesnažil. Je dobře, že aféra vypukla, aspoň bude chvíli klid. Pokud se ale systém nezmění, brzy se to vrátí zpátky. Celé jaro jsme se báli, aby nás rozhodčí „nezařízli“. Stačil jediný zápas a dopadlo všechno špatně.
Zamilovaný do Blšan
Jak vnímáte to, že vedete klub v sedmadvaceti letech?
Je to nezvyklé. Ale kdo jednou vstoupí do Blšan, musí je milovat. Je tady nádherně, celé prostředí, všechna hřiště. A jak říkám, panuje tu rodinná atmosféra.
Jak jste si vybudoval respekt?
Respekt člověk nezíská ani věkem, ani vykáním nebo tykáním, ani křičením. Získává ho tím, co dělá. Z každého vašeho kroku musí jasně plynout, že to děláte pro klub a ne pro sebe. V Blšanech není nikdo, kdo by na fotbalu chtěl zbohatnout a vydělat miliony. To tady nejde. Lidé tu pracují s nasazením, protože mají fotbal rádi a na Blšanech jim záleží. Já se snažil celý rok, aby z každého mého kroku bylo vidět, že mi záleží na mužstvu. Věřím, že tím jsem si nějaký respekt získal, přestože věkem si ho asi ještě nezasloužím.
Hrával jste fotbal?
Vrcholově basketbal, fotbal na nižší úrovni, spíš jako každý kluk. Zajímal jsem se o něj i pasivně. Jinak mám rád sport všeho druhu, to je moje hobby. Také kultura, divadlo, cestování. Cokoli pěkného.
Jste svobodný?
Asi se to brzy změní. V srpnu si pravděpodobně přímo tady v Blšanech budu brát svoji přítelkyni. Ne na trávníku, ale v areálu.
Jaké je vaše přání do nové sezony?
Přenést jarní euforii i do nového ročníku, poskytnout lidem zase podobnou zábavu, radost. A hrát ve vyšším středu tabulky, náš hráčský i trenérský kádr patří k tomu, co je top v lize.