Radim Nečas se do Moravskoslezského kraje vrací po 23 letech... V roce 1992 jako velká hvězda Baníku Ostrava odcházel do pražské Slavie podporované Borisem Korbelem za tehdy rekordních 24 milionů korun.
V Praze se Nečas usadil. K návratu do kraje, v němž ve Frýdku-Místku s fotbalem začínal, mu, byť poněkud oklikou, pomohli šéfové Baníku. Jak? Tím, že propustili trenéra Petra Frňku.
„V Táborsku ho chtěli zpátky do klubu, takže mi nabídli pozici trenéra B týmu, což jsem nepřijal a skončil,“ řekl Nečas, který v zimě s Táborskem, kam zamířil místo Frňky, podepsal smlouvu na jednu a půl sezony.
Jaké to je vrátit se po tolika letech do míst, kde jste fotbalově vyrůstal?
Takové pikantní, ale příjemné, protože region znám dobře. Není to pro mě nic překvapivého, nového. A lidé, s nimiž pracuji, jsou perfektní.
Nebude pro vás problém skloubit práci v Třinci s rodinou, kterou máte v Praze?
Nebude, trenérské zaměstnání už je takové. Momentálně bydlím ve Frýdku-Místku.
Váš příchod do Třince dva týdny před startem sezony byl hodně rychlý. Neváhal jste?
Bylo to sice ze dne na den, ale byl jsem bez práce, takže to těžké rozhodování nebylo. A pořád je to profesionální soutěž. Budeme se muset nějak sžít v průběhu sezony. Nedá se nic dělat. Každý trenér by chtěl mít pochopitelně co nejdelší čas na přípravu, ale někdy to tak nejde.
Radim NečasNarodil se 26. srpna 1969 ve Valticích. S fotbalem začínal ve Frýdku-Místku, přičemž od dorostu hrál za Baník Ostrava. Z něj v roce 1992 přestoupil do Slavie Praha. Později hrál také za Union Cheb, řecký celek Škoda Xanthi, Jablonec, Slovan Bratislava a AFK Chrudim a Jirny. V československé a české lize odehrál 340 zápasů, v nichž vstřelil 79 gólů. Čtyřikrát nastoupil za reprezentaci. Trénovat začal coby asistent ve Slovanu Liberec. „S trenérem Škorpilem to tam byla velká škola, i co se týče evropských pohárů,“ řekl Nečas. „V Liberci jsem byl dvakrát, hrál jsem tam i o Ligu mistrů, bohužel jsme neuspěli, ale člověk i z kvalifikačních bojů načerpá nové poznatky.“ Jako hlavní kouč působil v Senici, České Lípě a Táborsku. Nyní je trenérem Třince, kde nahradil Marka Kalivodu, který se kvůli rodině rozhodl vrátit domů. |
Co je pro trenéra nejnáročnější při tak rychlém příchodu k týmu?
Úplně všechno, ale nejtěžší je asi poznávání hráčů, co se týče fotbalovosti i jiných stránek. Samozřejmě některé znám, ale moc ne, protože jsem působil v Čechách a tuto slezskou a moravskou část jsem až tak neznal. Spoustu informací mi musejí říkat asistenti a lidé z vedení klubu.
S předsedou představenstva Třince Karlem Kulou se znáte ještě z Baníku, že?
Vždyť jsme tam spolu hráli. Na hřišti jsme si vždycky vyhověli. Tam to bylo bez problémové.
Takže je výhoda, že je váš šéf?
Asi mě zná a zná mou práci, jinak by mi místo nenabídl, v tom to může být výhoda. Když bude vše klapat, budeme mít dobré výsledky, tak problém nebude, ale pokud nám to nepůjde, bude to horší. Ale je to sport. Rozhodně chceme, jak jsme se bavili s Karlem, dostat zdejší fotbal na vyšší úroveň. Jestli se nám to podaří, teprve uvidíme.
A jak dobře se znáte se svým asistentem Kamilem Papugou?
Také jsme se potkali v Baníku, hráli jsme spolu v dorostu. V lize jsme už nastupovali proti sobě, protože Kamil přešel do Vítkovic.
Jaké vůbec máte s Třincem ambice?
Chceme hrát zajímavý, útočný fotbal, aby na něj chodilo více lidí, aby se nehrál spodek tabulky.
Je složení mužstva podle vašich představ?
Každopádně bych tým ještě rád posílil. Ještě se to může stát, a i to řešíme, ale uvidíme, zda to stihneme. Pokud nikdo další už nepřijde, odehrajeme podzim s hráči, kteří tady jsou. Kádr by i tak měl být silnější než loni.
Na které posty hledáte posily?
Hlavně na kraje sestavy.
Dobrých křídelních hráčů ale na trhu moc není.
Přesně tak. To není problém jen Třince, ale více mužstev.
Ligu začínáte v sobotu doma s rezervou Sigmy Olomouc, což je nováček. Lehký soupeř to ale určitě nebude.
Čeká nás mladý ambiciózní tým, olomoucká fotbalová líheň je za poslední roky dobře známá. Navíc to mužstvo (doplněné jen o tři hráče áčka - pozn. red.) nastoupilo v neděli v Rakousku proti Laziu Řím a vedlo si perfektně, když vyhrálo 3:2. To je obrovské překvapení. Když jsem se díval na sestavu Lazia, tak v ní byli hráči, kteří normálně hrají italskou ligu. Čekají nás fotbalisté, kteří už něco umějí a mají předpoklady do budoucna.
Pak jedete do Pardubic a hostíte České Budějovice.
Ten los je extrémně těžký, ale jestli chceme být úspěšní, musíme bodovat i s těmito mužstvy. A jestli je máme v prvním, nebo sedmém kole, je jedno, stejně na každého dojde.
Máte nějaký svůj cíl, umístění, s nímž byste byl spokojený?
Nějakou představu mám, ale tu bych nerad prozrazoval. Hlavně si přeji, aby kluky fotbal bavil, aby z toho měli dobrý pocit a abychom bodovali.
