Pokud někdo věří na něco takového, jako je telepatie, tak mu bratři Plašilové v neděli dali krásný argument do ruky.
Sice na sebe nepřenášeli myšlenky, ale v jak výrazné shodě se odehrál jejich fotbalový podvečer, je až zarážející. Přitom každý v té době byl na jiném konci Evropy.
Na jedné straně Marek, mladší z bratrů, nastoupil v 17 hodin k utkání 16. kola domácí ligy Hradec -Teplice.
Na druhé starší a fotbalově protřelejší Jaroslav šel v ten samý čas na hřiště v dresu francouzského ligového Girondins Bordeaux, za který nyní hraje. Také v tomto případě se jednalo o 16. kolo pro změnu francouzské ligy. Už po šestnácti vteřinách utkání s Nancy vstřelil Jaroslav první branku svého týmu.
Marek za ním sice zaostal o půlhodinu, ale i v jeho případě to byla první branka Hradce. Pro oba bratry šlo o první gól sezony, obě trefy daly základ důležitým výhrám jejich týmů - Hradec Králové porazil Teplice 3:2, Bordeaux si s Nancy poradil 2:0.
Konečně jak Hradec, tak Bordeaux mají po šestnácti kolech na svém kontě shodně 19 bodů.
Pokud by se v pondělí všichni sjeli k rodičům do Lična, byla by z toho určitě velká rodinná oslava. "Na to nedošlo. Já zůstal v Hradci, měli jsme s kluky posezení a brácha dorazí až před Vánocemi, kdy teprve ve Francii začne zimní přestávka," uvedl zanedlouho šestadvacetiletý Marek Plašil.
Pro rodiče to musel být příjemný večer, kdy jste se dozvěděl vy, že jste dali gól oba?
Ještě jsem ani nestačil vylézt ze sprchy a už jsem měl od bráchy nepřijatý hovor. Voláme si pravidelně, teď byl navíc fajn důvod, pro oba týmy to byla důležitá výhra.
Vedle výher i kvůli vašim gólům, padla řeč i na ně?
Určitě, oba jsme ho druhému popsali. Jarda si k to mu mohl přidat i to, že je letošním rekordmanem francouzské ligy, na gól mu stačilo jen šestnáct vteřin, dali ho hned z první akce po výkopu, což se nestává zase tak často.
Vy jste na něj čekal o půl hodiny déle, ale důležitý byl v tom, že jste poměrně rychle vyrovnali náskok soupeře.
To bylo důležité, protože kdybychom prohrávali déle, hůř by se nám náskok Teplic dotahoval. Ještě víc vidět to bylo ve druhém poločase, kdy jsme vyrovnali ještě dřív.
Zůstaňme chvíli u vašeho gólu. Jako obránce se do podobných situací zase tak často nedostáváte.
To je pravda, většinou spíš při standardních situacích. Ale tady jsem vyrazil, a když letěla přihrávka od Jirky Janouška na Pavla Černého, tak jsem si na něj zařval, protože jsem byl na hranici pokutového území úplně sám. Nevím, jestli mě slyšel, nebo o mně věděl, ale naštěstí míč pustil a já pak už chtěl jen trefit branku, což se podařilo.
Na začátku druhého poločasu jste dostali hodně nezvyklý gól, jak to v tu chvíli vypadalo na hřišti?
Gól opravdu vypadal kuriózně, ale stává se to, není nic neobvyklého, když se hráči takhle špatně domluví. Nebylo k tomu potřeba nic říkat a nic si vyčítat.
Skóre jste pak otočili dvěma využitými rohovými kopy, což je v případě Teplic těžké.
To je pravda, protože oni mají obránce opravdu vysoké. Možná si až moc věřili, že se jim nemůže nic stát a my toho využili, vyplatilo se, že standardky hodně trénujeme.
Jaká byla v kabině po posledním zápase sezony nálada?
Výborná hlavně proto, že jsme v závěru podzimu získali dost bodů a můžeme být před jarem přece jen klidnější. Nebýt hlavně dvou výher v posledních dvou zápasech, bylo by to přece jen smutnější.
Vy jste do Hradce přišel v průběhu podzimu, jak jste to prožíval?
Hned v prvním zápase jsem naskočil na necelý druhý poločas a s Příbramí jsme doma prohráli. Ještě horší to bylo o týden později na Dukle, kde jsem byl dokonce vyloučený a prohráli jsme 0:4.
Ale vyloučení to bylo sporné, dokonce jste ani nedostal disciplinární trest.
Ale na situaci to nic nemění. Vracel jsem se vlastně do mateřského klubu a to se člověk chce hodně ukázat. A dopadlo to takhle neslavně.
Možná i proto vám chvíli trvalo, než jste se dostal do základní sestavy Hradce. Bylo těžké se přizpůsobit hře hradeckého mužstva?
Zpočátku to trochu nezvyk byl a tomu také odpovídaly moje výkony. Sice se tento styl trénuje, ale v zápase to je něco jiného.
Hradec před sebou už má jen turnaj v Liberci, co vás následující dny čeká?
Čtyři dny volna, v pátek trénink a v sobotu turnaj, pak dovolená.
A rodinná oslava nedělních gólů?
Až o Vánocích, i když já se s Jardou uvidím, letím za ním s přítelkyní na jejich letošní předposlední zápas.
