Ke třem zásahům nechybělo osmadvacetiletému univerzálovi mnoho - stačilo v 73. minutě lépe trefit zpětnou přihrávku od střídajícího Štěpána Koreše. „Byla to škoda. Super šance, ale nevím, co se tam stalo,“ přemítal Miloševič, jenž z úrovně penalty poslal skákavý balon nad břevno.
Neproměněná příležitost mu ale vadit nemusela. Dukla tou dobou vedla nad Jihlavou 4:1 a Miloševič se postaral o tři ze čtyř gólů. Po čtvrthodině hry narazil na hranici vápna Kušnírovi, který vyrovnal na 1:1 - domácím totiž hrubě nevyšel úvod zápasu, prohrávali od páté minuty.
„Začátek špatný,“ potvrdil Srb. Svěřenci trenéra Jaroslava Hynka nezachytili nástup Vysočiny, prvních deset minut byli všude druzí, jen se bránili.
Pak ale přišla zmiňovaná Kušnírova trefa a krátce po ní se hlavou prosadil Miloševič. Centr Jakuba Podaného zatloukl do země a zamířil přesně mezi nohy gólmana Jana Hanuše. Na druhý zásah si počkal do druhého poločasu. V 54. minutě běžel sám na brankáře a šikovně ho přehodil.
„Zizou (spoluhráč Zinedin Mustedanagič, pozn.) mi dal krásný míč a viděl jsem, že je brankář venku, tak jsem to zkusil,“ vysvětloval Miloševič. „Vypadalo to dobře,“ usmál se. Bývalý kapitán bělehradského klubu Rad, odkud do Dukly přišel, ukázal, že mu pozice pravého křídla sedí.
Rozumí si s Kušnírem, který byl zpočátku jeho konkurentem na postu pravého beka. „Chtěli jsme využít zkušeností obou hráčů. Odešli nám Néstor s Považancem, tato varianta se nabízela,“ řekl trenér Hynek.
Miloševič je od devátého ligového kola jistotou v základní jedenáctce. Zpočátku nastupoval právě v obraně - na levém, nebo pravém kraji. Zkrátka kde bylo potřeba. Po zimní přípravě se ale přesunul na pravé křídlo.
Kde se cítí lépe? „Hraju pravého beka, to je moje prioritní pozice,“uvedl Miloševič, ale dodal: „Líbí se mi hrát vepředu, jsem ofenzivní hráč.“
Bilance 2+1 je toho důkazem.
