Zlínský rodák Otepka začínal s fotbalem v nedalekých Želechovicích, kde vyrůstal. Ve čtrnácti přestoupil do Zlína a tam ho také po vojně v Hodoníně vypustil do nejvyšší soutěže trenér Petr Uličný. První ligu si tak Otepka zahrál už v devatenácti.
"Jenže potom se to nějak zvrtlo a já šel na dva roky do Slušovic. Na tohle období ale nakonec vzpomínám rád. Byla tam výborná parta a postupovali jsme z divize až do druhé ligy," poznamenává jeden z nejlěpších mužů 19. ligového kola.
Když se do Zlína vrátil, hrála se tam jen druhá liga, takže po čase přišel poprvé do Příbrami. "Tenkrát to sice ještě byla Dukla, která si první ligu vybojovala na pražské Julisce. Ale začala ji hrát už v Příbrami. Bylo to moje druhé mužstvo, za které jsem první ligu hrál. A jako nováček jsme to měli těžké, tak tak jsme se zachránili."
Lepší časy ho čekaly od léta 1998. To když přestoupil do Drnovic.
"Třetí prvoligová štace. A stejně jako na Slušovice ani na Drnovice nedám dopustit," říká. "Dokonce bych řekl, že ten rok a půl v Drnovicích bylo moje nejlepší fotbalové období. Dal jsem tenkrát v ligovém ročníku devět gólů, což je na záložníka slušné. A s trenérem Dejmalem jsme po podzimu skončili na třetím místě."
Jenže potom Drnovičtí špatně začali jaro a Dejmal to po třech zápasech musel zabalit. "Ale nejenom já na něj vzpomínám jako na výborného kouče." zdůrazňuje Otepka.
Začátkem roku 2000 změnil dres zatím naposled. Vrátil se na stadion u Litavky a sám říká, že se už považuje za Příbramáka.
"V Příbrami s rodinou bydlím a když k tomu přičtu moje zdejší období před Drnovicemi, tak už to tady kroutím pátý rok," říká. "A pochopitelně nemůžu zapomenout na předloňský Pohár UEFA, ve kterém jsme vyřadili francouzský Sedan. Jenže to nám možná stouplo do hlav a hned v dalším kole nás zase posadila na zem řecká Soluň."
Po nedělní výhře nad Hradcem Králové byl Otepka oslavován coby hrdina zápasu. Pravonohý fotbalista se však poklonám brání. "Prostě jsem jen byl u klíčových momentů," říká. "Mnohem důležitější je, že jsme konečně jako mužstvo zabrali i výsledkově. Špatně nehrajeme, ale na skore se to projevilo málokdy. Takže zápas s Hradcem nás snad konečně nastartoval i gólově."
Dvakrát spoluhráči využili jeho rohových kopů. Poslední gól připravil Gomesovi, první branka utkání padla po jeho střele, když brankář Podhajský míč vyrazil jen ke Kuličovi.
Navíc šel na pokutový kop nařízený za své podtržení Krmašem. "Byl jsem sice na penaltu určený jako první, ale protože podle nepsaného pravidla ji faulovaný hráč kopat nemá, myslel jsem si, že na ni půjde Horst Siegl. Jenže on ke mně přišel a řekl, aby ji klidně dal. Tak jsem ho prostě poslechl."
Když má promluvit o nesplněném fotbalovém přání, nespustí o reprezentaci, ani o mistrovství světa. "Rád bych si ještě zahrál někde venku, protože u nás když člověk nehraje zrovna za Spartu nebo za Slavii, rodinu na moc dlouho nezabezpečí."
V létě to bude tři roky, co mohl začít vydělávat v bohatém Torpedu Moskva. "Byl jsem tam týden na testech, všichni byli spokojeni, obstál jsem i v přípravném zápase, vypadalo to na hotovou věc. Ale pak to nějak usnulo," líčí Otepka. "A teď v zimě se mluvilo o druholigovém německém St. Pauli, ale taky to nakonec padlo."
