"Jak to vypadá v kabině? No, zakřičeli jsme si, ale mám pocit, že nám zatím úplně nedochází, co jsme dokázali," líčil obránce Tomáš Ujfaluši.
Byl v pořadí druhým fotbalistou, který přišel mezi novináře. Předběhl ho kapitán Pavel Nedvěd. Kapitán si ještě neumytý a se slepenými loknami vlasů jen navlékl před dres bundu a vyzpovídal se ze svého štěstí.
"Asi někam vyrazíme," vymýšlel Nedvěd v té době zatím nejasný ráz oslav. "Ale já už v sedm ráno letím do Turína," dodala opora Juventusu. Stejné říkal i záložník Vladimír Šmicer: "Myslím, že už teď v noci jedou někteří kluci do Německa."
Fotbalisté dopředu žádné juchání nepřipravovali. Byli pověrčiví: nechtěli ohňostroj, ani kšiltovky s nápisem Euro 2004. Vždyť z nich by v případně prohry mohly zbýt jen smutné suvenýry... Ale šampaňské, nápoj triumfu, se na hřišti po zápase objevilo. "Ani nevím, jak se tam dostalo," říkal Ujfaluši.
"Možná odněkud zezadu za stavu 2:0, možná si je dovolili tajně propašovat kustodi." Sekt se hodil, fotbalisté jeho proudem osprchovali sebe i diváky. Byl to sladký déšť na karnevalovou radost. Pak ještě společná hymna přímo na hřišti.
"To mě hodně vzalo, já navíc ještě žádný podobný velký postup nezažil," líčil Ujfaluši dojatě. Nemusel se stydět - i mazáci v mužstvu podléhali včera emocím.
