Jsou to slova, která chce každý Argentinec slyšet. Zazněla včera po tréninku týmu, který Maradona vede. Byla to skoro jediná vážná připomínka úkolu, jenž chce mužstvo splnit. Jinak se od něj linou žerty a uvolněné kočkování.
Tak třeba scénka ze závěru tréninku: Maradona se postavil na brankovou čáru společně s ostatními členy realizačního týmu a také třeba s útočníkem Tevézem. Vypadali tam jako odsouzenci před popravou, to přirovnání – jak se brzy ukázalo – není od věci.
Naproti nim stojí na šestnáctce druhá partička, hvězdný Messi, Higuaín, Verón a další. Každý má před sebou míč, někdo i dva. "Teď!" vykřikne kurážně Diego a... Pal! Pal! Pal! Před salvou míčů svištících na bránu není úniku, špičkoví ostřelovači snadno najdou oběti. Duté údery narážejí do těl nešťastníků, ti se marně snaží krýt.
Jedna rána trefí do břicha i Maradonu, ještěže má pod bundou polštář tuku, takže se může uvolněně smát. I tomu, jak záložník Mascherano, který ještě nemá dost, napálí odražený míč do dalšího nebožáka.
Na tribuně stadionku v soumraku tonoucí Pretorii, kde zhruba 300 novinářů dostalo povolení sledovat posledních 20 minut tréninku, panuje veselí. Jeden argentinský žurnalista vše popisuje živě do rádia zpěvavou španělštinou – vůbec to nevypadá, že tuhle partu hráčů čeká nervydrásající drama.
To na tiskové konferenci Němců o pár hodin dříve je napětí znát víc. I oni se však na dálku trenérovi protivníka klaní. "Moc se těším na setkání s Maradonou, na to, až se s ním pozdravím," říká záložník Thomas Müller. A kouč Joachim Löw doplní: "Diego je idol milionů."
Idol? Jistě, avšak na tréninku byste to nepoznali. Viděli byste jen furianta, který kolem sebe při chůzi mohutně klátí rukama. A v puse má píšťalku, coby rozhodčí soudcuje, když jeho hráči hrají fotbal.
Víc z argentinské přípravy vidět nebylo, až na závěr byla zavřená. Ale i tak to stálo za to. Jako hráč byl Diego božský, jako o trenérovi o něm panují pochyby, jako sudí by propadl. Když se zřítí po faulu na zem obránce Heinze, Maradona nic, postižený se chce rozčílit (jak by to stoprocentně udělal v utkání), ale pak si uvědomí, koho by sepsul. A pokorně se zvedá.
Divadlo končí, padá na něj opona tmy. Ještě poslední kousek pro pobavení: velký Diego jako kluk vyskočí na asistenta a hlavu mu sevře do kravaty. Pak mizí z hřiště, vyvolený je pryč, místo něj přichází temnota. V okolí stadionku s ní bojuje skromné veřejné osvětlení a občas také ohně v sudech, u nichž přešlapují lidé.
Odlesky světla dopadají na obří nápis vyvedený na modrobílém pozadí: "Un Diego son dos Pele." "Jeden Diego jsou dva Pelé."
