Kdy se cítíte nejhůř?
Když dostávám hloupé otázky, které hledají senzaci. Bohužel svět je takový, že lidé čtou spíš hlouposti než věci, které mají hlavu a patu.
Po dvou dnech tady na Euru jste přestal jako první z reprezentantů chodit na tiskovky. Kvůli hloupé otázce?
Ano. Jeden zahraniční novinář mi pořád vnucoval myšlenku, že jsem dal jeden gól, tím myslel můj padáček na minulém Euru, a od té doby nic nezahrál. Získal jsem prý smlouvu v Manchesteru kvůli jedinému gólu. Ptal se, jestli je to férové.
Prostě hlouposti.
Ale ten gól změnil váš život.
To je pravda. Najednou mě uháněly desítky novinářů, otázky pořád dokola. Nedalo se tomu uniknout, zaskočilo mě to.
Jak jste unikal?
Dvakrát jsem změnil číslo mobilního telefonu. Už se to nedalo vydržet. Pořád mi někdo volal, dělal jsem pět rozhovorů denně. Připadalo mi, že se stávám dopisovatelem z Manchesteru. Novináři se už totiž neptali na mě, ale co a jak se děje v zákulisí klubu. Dneska hraju v Benfice Lisabon. Vybral jsem si jí i proto, že jsem daleko od domova a mám klid.
Takže rozruch, jaký je teď na Euru, vám vadí.
Není to nejhorší. Ale patřím k lidem, kteří mají rádi klid. Každý je jiný. Jsou hráči, kterým dělá dobře, že je o ně zájem, jako Vláďa Šmicer. Někteří to dokonce vyhledávají. Jiní se radši schovají. Hlavně Jirka Němec, i když je kapitán.
Jakou otázku nesnášíte?
Řeknu to obecně. Když se někdo šťourá v mém soukromí nebo v něčem, co mě osobně bolí.
