Jeho bilance budí velký respekt: v této sezoně kyperské ligy dal Cavenaghi 15 gólů v 11 utkáních a podle průměru nastřílených gólů na zápas nechává za sebou hvězdná jména z evropských velkoklubů. Jenže výsledek 1,36 kazí fakt, že to jsou góly „jen“ v kyperské lize.
Plán byl totiž jiný, Cavenaghi měl být touto dobou jinde. Úplně jinde.
„Nenaplnil očekávání, měl velký potenciál, ale s příchodem do Evropy polevil. Asi se mu už tolik nechtělo pracovat,“ říká Radoslav Kováč, obránce Sparty, který s Cavenaghim působil ve Spartaku Moskva. „Škoda, dával spoustu gólů a mohlo jich být mnohem víc.“
Nástup do velkého fotbalu měl famózní: 17 gólů ve 23 utkáních za River Plate ho vystřelilo na titulní stránky sportovních rubrik. Díky svému umění zakončit oběma nohama ze všech pozic se mu brzy začalo říkat Cavegól. Tři sezony proměnil v 55 gólů a srovnání s končící argentinskou modlou Batistutou, jemuž se přezdívalo Batigól, se nabízelo.
Věděl, že musí odejít do Evropy, aby mohl navázat právě na slávu Batistuty, Crespa či Riquelmeho.
Jenže přišlo rozhodnutí, které ho zabrzdilo. Za 9 milionů eur ho v roce 2004 vykoupil Spartak Moskva. Na tohle období nebude vzpomínat v dobrém. Ve studeném Rusku se mu nelíbilo, nikdy se nesžil s prostředím, nesrovnal se s kulturními odlišnostmi - a gólů zásadně ubylo.
„Stýskalo se mu po rodině. Přišel z Jižní Ameriky do úplně jiné kultury. Já a další Slované jsme to vzali dobře, ale pro něj to byl velký šok,“ vypráví Kováč. „Ve Spartaku měl velkou podporu, ale neuměl jazyk, i to byl problém. Kdyby šel do španělsky mluvící země, asi by to zvládl líp. Jinak to byl velký sympaťák, skvělý kluk, na báze nám hrál na kytaru, byla s ním sranda, měli jsme ho rádi.“
Na hřišti to však bylo horší. Tahle investice se nevydařila. Z ruského „zajetí“ ho ve 23 letech vysvobodilo Bordeaux, kde ožil a skamarádil se s českým záložníkem Jaroslavem Plašilem. „Často si spolu voláme,“ vzpomínal Cavenaghi, když se do Francie nedávno vrátil na návštěvu. Fanoušci ho tenkrát přivítali oslavnou písní na jeho počest. „Málem jsem se rozbrečel dojetím.“
Po restartu v Bordeaux se o něj zajímal Tottenham i Liverpool. „Znám spoustu hráčů z Premier League. Sice v ní není moc Argentinců, ale třeba Tévez a Mascherano ano,“ zmínil krajany, kteří v Anglii uspěli. „Proč bych nemohl jít v jejich stopách?“
Našlápnuto měl Cavenaghi dobře. „Byl to vždycky klasický střelec, hrnul se na penalty, na hřišti to byl takový správný vychcánek,“ hodnotí Kováč.
Jenže místo gólů v Anglii přišlo jen hostování na Mallorce, v brazilském Internacionalu. Vrátil se do River Plate, byl ve Villarrealu, mexické Pachuce a opět přes River Plate se dostal až na Kypr.
Tady muž s číslem 79 a přezdívkou „Malý býček“, kterou získal i kvůli své podsaditější postavě a problémům s nadváhou, opět pálí, ale góly v lize se od něj jako od nejdražšího hráče týmu čekají...
To v Evropské lize přispěl jen jednou trefou z penalty k výhře nad Tripolisem, což je jediný bodový zisk pro APOEL ve skupině. Při porážce 0:2 v Praze se neprosadil. Stihl si jen popovídat s Kováčem, který kvůli zranění ve sparťanské výpravě na Kypru chybí.
„Říkal, že dostal dobrou nabídku z Kypru, tak hraje za APOEL. Ale větší ambice už nemá. Myslím, že se brzo vrátí domů, kde to dohraje,“ odhaduje Kováč.
I z těchto slov je cítit, že už má Cavenaghi nejlepší roky za sebou. I kdyby ve čtvrtek večer rudé sparťanské dresy Sparty „malého býčka“ gólově rozzuřily, k postupu to kyperském týmu nepomůže a jemu k prestižnějšímu angažmá už nejspíš také ne.
Zůstanou tak jen vzpomínky v knize Cavegól. Třeba na čtyři reprezentační starty za Argentinu, která v něm nenašla vytouženou ikonu.
