Na schůzku si vzal diktafon a udělal se záložníkem Slavie rozhovor, který vyjde ve čtvrtečním Magazínu DNES.
Jsem sparťan, i když teď hostuju v Braníku. V jakém klubu jste začínal vy?
To neznáš. Ve vsi Verneřice, kde jsme bydleli – s klukama jsme sice kopali už dřív, ale v šesti letech mě konečně zaregistrovali.
Mě už v pěti. Jaký byl váš nejtěžší zápas?
Spíš ti řeknu, který byl nejdůležitější, jo? Jednou jsme byli ve finále Ligy mistrů, a dokonce ho vyhráli. A s reprezentací ve finále mistrovství Evropy, ale to jsme prohráli. Co tě ještě zajímá?
Nevím... Máma chtěla vědět, jestli vám jako klukovi něco trenéři vyčítali. Mně totiž třeba nejde běhání, prej tahám nohy.
Taháš nohy? To ti říkaj trenéři?
Moc je nezvedám.
To se spraví samo. Každej fotbalista běhá, jak umí, ani my dospělí neběháme všichni stejně... Když jsem byl kluk, tak mi trenéři vyčítali, že třeba krásně nahraju, ale místo abych běžel, dám si ruce v bok a machruju.
Já nemachruju.
Ale někdy se machrovat musí, já to dělám doteď. Když se ti něco povede, tak to dej najevo!
Jaké jste měl známky ve druhé třídě?
Tak to vím přesně – samý jedničky. Což vydrželo až do čtvrtý, potom tam začaly skákat jedna dvě dvojky. Ale základka byla dobrá, trojku jsem neměl nikdy. To až později – obchodní akademie byla těžší, měl jsem míň času a vzornej student jsem nebyl. Ale maturitu jsem zvládl.
Já mám taky samý jedničky.
Vždyť jo, do tý čtvrtý třídy to bude dobrý.
Taky jsem se chtěl zeptat na váš nejdůležitější gól.
To bylo právě v tom finále Ligy mistrů, protože cennější pohár s klubem vyhrát nemůžeš.
Za koho jste hrál?
Za Liverpool.
Ten znám.
Jo, ten je výbornej. Vlastně jsem dal tehdy góly dva, jeden ve hře, a ten pro mě byl netypickej – vystřelil jsem ze dvaceti metrů. A já přitom moc velkou ránu nemám, spíš se snažím uklidit míč placírkou ve vápně. Druhej gól jsem dal v penaltovým rozstřelu.
Taky kopu penalty, nebojím se.
Jako kluk jsem se taky nebál, ale tohle finále sledoval celý svět, takže jsem se trošku orosil. Byl jsem nervózní.
Já teď fandím Barceloně a Chelsea...
Ze všech dnešních hráčů se koukám nejradši na Messiho z Barcelony, protože je takovej malej, mladej, ale umí s balonem neuvěřitelný věci.
Já mám nejradši Ronaldinha.
To byl výbornej fotbalista, ale poslední dva roky je nějakej divnej, asi už nemá motivaci. Koho máš nejradši ze Sparty?
Bergra.
A proč?
Protože se líbí mámě. Vy ho znáte?
Ty to asi nevíš, ale my spolu začínali ve Slavii, potom jsme se na čtyři roky setkali v tom Liverpoolu a teď bydlíme pět minut pěšky od sebe. To je neuvěřitelná náhoda, jak jsme provázaní.
Čtěte v magazínu DNES
Co dalšího poradil Vladimír Šmicer svému začínajícímu kolegovi? A na co se ptaly děti dalších osobností, například herečky Zlaty Adamovské a spisovatele Michala Viewegha? Čtěte pět dětských rozhovorů ve čtvrtečním MAGAZÍNU DNES.
