Poté byl bez fotbalu půl roku a teď v Bielefeldu se dostal konečně na trávník v soutěžním utkání. "Ani jsem nepočítal, že mě tam trenér pošle," vysvětloval. Kouč Falko Götz jej postavil na levou stranu obrany a Týce na hřišti vydržel do 82. minuty.
"Měl jsem toho plné brejle, přece jenom se na mně ta dlouhá pauza musela nějak projevit. Cítil jsem, že to nebylo ono. Forma prostě není a ví to i trenér," přiznal Týce, obětavý obranář s ohromným fyzickým fondem.
"Ve zbývajících zápasech musím ztracenou jistotu a kondici získat zpět," plánuje. "A v letní přípravě snad doženu úplně všechno," doufá autor čtyř branek v bundeslize.
Teď jej nejvíce těší fakt, že operované koleno snáší plnou tréninkovou zátěž. "Nebolí i když po tréninku cítím, že je unavené. Není to ale nic vážného," uklidňuje se pětadvacetiletý hráč. "Jen doufám, že se mi zranění zase na pár let vyhnou," hořce se usměje Týce.
Spolu s Tomášem Votavou v Mnichově snášejí vrtochy osudu. Jejich působení v bavorské metropoli se skládá z vynucených pauz: když se uzdraví Týce, zraní se Votava a naopak. Stále dokola. "Nedávno jsem o tom přemýšlel, je to zvláštní. Za dobu co tady jsme, máme společně odehrané snad čtyři mistráky," konstatoval Týce.
V sobotu proti Hamburku by se měli sejít v sestavě popáté. V Mnichově má odchovanec pražské Sparty smlouvu ještě na dva roky. Vedení klubu učinilo gesto a přišlo za ním s nabídkou na prodloužení kontraktu jenom pár dní po těžkém zranění kolena.
"O stěhování nebo odchodu vůbec neuvažuji, zachovali se ke mně férově, nemám důvod měnit prostředí," libuje si Týce.
Ani v těžkém období bývalý kapitán reprezentační jednadvacítky nepřestal myslet na národní tým. "Úplně mě svrběly nohy," přiznal, jaké měl pocit, když sledoval nedávné zápasy národního týmu.
"Kdo by nechtěl být u výhry ve Francii, remíze v Nizozemsku a vůbec celé úspěšné kvalifikace," říká s úsměvem. V kontaktu s kamarády z národního týmu prý byl často, čtyřikrát si telefonoval i s trenérem Karlem Brücknerem. "Strašně mě potěšil jeho zájem," přiznal.
