S národním týmem Sivok postoupil na mistrovství Evropy, s Besiktasem vyhrál základní skupinu Evropské ligy a v turecké lize se jeho tým drží na pohárových příčkách.
Nejvíc si za uplynulý fotbalový podzim jistě považujete postupu národního mužstva na evropský šampionát.
To je samozřejmé. Národní mužstvo v tomto případě nesnese s klubem srovnání. Vybojované Euro je obrovský úspěch, tím spíš, že kvalifikace vůbec nebyla jednoduchá. Ale postup s Besiktasem do jarní fáze Evropské ligy stavím taky hodně vysoko.
Jak na vás doléhala obrovská kritika médií a fanoušků po srpnové tříbrankové prohře v přípravě s Norskem?
Já mám výhodu, že po každém zápase reprezentace se vracím do Istanbulu, takže uniknu tomu, co se děje v Česku. Ale tu kritiku jsem pochopitelně zaregistroval. A mrzelo mě, že se ta porážka v Norsku házela na trenéra Bílka, přestože jsme za ni mohli laxním přístupem hlavně my hráči. S odstupem času si říkám, že nám ta norská blamáž pomohla. Po ní se nám prostě rozsvítilo, probudili jsme se. Zkrátka v nejvyšší čas přišlo velké varování.
Co jste si říkal po domácí kvalifikační prohře se Španělskem?
Neříkal jsem si vůbec nic, protože se stalo to, co jsme všichni očekávali. Bylo nám jasné, že Španělé jsou se svým fotbalem úplně jinde než my. Sice jsme si říkali, že bychom možná bod uhrát mohli, ale oni nás pak rychle vyvedli z omylu. Španělé hráli skvěle, postup už měli v kapse, tak si to na Letnou přiletěli užít. Hráli skvěle, přitom uvolněně, k ničemu nás nepustili. Takže my už dlouho před tímhle zápasem počítali s tím, že rozhodovat o druhém místě a tím pádem o účasti v baráži se bude v posledním zápase v Litvě.
A jak na vítězství v Litvě vzpomínáte?
Jak asi na tenhle zápas můžu vzpomínat. Byla to z naší strany paráda. Sice jsme tak trochu počítali s tím, že Španělé poslední zápas se Skotskem nevypustí, ale chtěli jsme si to uhrát sami. A povedlo se.
Před baráží s Černou Horou to podle většiny fotbalových expertů bylo padesát na padesát. Souhlasíte?
Souhlasím, bylo to tak. Čekal jsem moc těžký souboj, ale zároveň jsem byl přesvědčený, že hrát se s nimi dá.
Věřil jste po domácím vítězství 2:0, že už před odvetou v Černé Hoře máte postup téměř jistý?
Fakt je, že při pohárových počtech je taková výhra výborným výsledkem. Ale docela mě strašilo čtvrté předkolo Evropské ligy, které jsme s Besiktasem hráli s ruským Vladikavkazem. Doma jsme vyhráli tři nula a oni v odvetě dali dvě minuty před koncem gól, vedli už dva nula a my se pak posledního hvizdu klepali. Takže jsem si před tou barážovou odvetou v Podgorici říkal, bacha, ani tři nula nic nezaručuje. Ale zvládli jsme to excelentně.
V základní skupině Evropské ligy jste odehrál všech šest zápasů, ale z patnácti ligových utkání jen jedenáct. Co byste k tomu řekl?
Měli jsme celý podzim strašně nabitý program, domácí liga, Evropská liga, někteří navíc reprezentační zápasy, hrálo se skoro nepřetržitě dvakrát týdně. Navíc náš nový portugalský trenér Carvalhal ze začátku sestavu hodně točil, aby rozložil síly. Konkrétně se mnou to probíral osobně a pak mi to vycházelo tak, že jsem nastupoval hlavně v Evropské lize. Ale časem sestava vykrystalizovala bez ohledu na zátěž. Jak se říká, základní jedenáctka si sedla a posledních devět ligových zápasů už jsem byl v základu.
Tomáš Sivok
V květnu 2009 jste s Besiktasem slavil titul, co chcete dokázat příští jaro?
Doufám, že se s Galatasaray a Fenerbahce popereme o první místo. A taky bychom rádi došli co nejdál v Evropské lize. Já osobně beru vylosovanou Bragu mnohem radši než Plzeň, která nám hrozila taky, a která nás loni v létě pořádně prohnala.
Co vás čeká v následujících týdnech?
Teď v neděli a příští čtvrtek hrajeme ligu, pak minimální přestávka a sedmadvacátého nebo o den později už trénujeme, protože už čtvrtého ledna turecká liga pokračuje. Už se strašně těším na Vánoce, i když domů letíme s manželkou a dětmi jen na tři čtyři dny. U stromečku strávíme Štědrý den, jinak stačíme obejít nejbližší příbuzné a zpátky do Istanbulu.
V Besiktasi máte smlouvu do příštího června. Prodloužíte ji?
První jednání už proběhlo, ale Besiktas mi nabídl podmínky, s nimiž jsem nesouhlasil. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Já bych docela rád zůstal, už taky proto, že se v Istanbulu líbí i rodině. A když se s Besiktasem nedohodnu, mám jiné zahraniční nabídky. Ale ty teď konkretizovat nemůžu.
Jak to vypadá s korupční aférou, která letos v létě zasáhla i váš klub?
Asi před pěti dny po více než čtyřech měsících pustili z vazby našeho předchozího trenéra Havtucua a čtrnáctého ledna ho čeká soud. Což se nejspíš týká všech obviněných, kteří s tou kauzou mají něco společného.
Jistě sledujete poslední dění ve Spartě, z níž jste v létě 2008 do Besiktase odešel. Jak na vás působí druhý návrat Jaroslava Hřebíka, tentokrát do funkce šéftrenéra? Vy jste ho přece na Letné v roce 2005 od ledna do začátku října zažil.
Je to velký srdcař, který pro tým dělá maximum. Pamatuju si na jeho kvalitní tréninkové metody, jenže některým hráčům při trénincích vadila kvantita. Ale fotbalové myšlenky měl dobré, ty jeho tréninky měly hlavu a patu. Na druhou stranu neuměl vyjít s některými hráči, takže mi přijde ideální, když se s Hřebíkem nepočítá na lavičku a do kabiny. To měl na Spartě někdo hodně dobrý nápad.
