Proč? Protože se štítí červenožluté barvy, kterou obléká úhlavní nepřítel z Galatasaray.
"Každý turecký fanoušek je fanatik. S fotbalem usíná a s fotbalem se probouzí. To se nedá popsat, to se musí zažít," vypráví obránce Tomáš Sivok, který hrává za Besiktas, což je třetí klubový obr z Istanbulu.
Zatímco v Anglii je fandění náruživost a v Německu velká společenská událost, Turci považují fotbal za středobod vesmíru. Díky fotbalu mají důvod milovat a nenávidět. Nic mezi tím. Plzeň to ve čtvrtek večer nepozná, neboť osmifinále Evropské ligy proti Fenerbahce odehraje na zavřeném stadionu, ale věřte tomu, že fotbalový fanatismus se prolíná celou zemí.
Ne náhodou vyřadilo Fenerbahce číslo 12 ze své soupisky. Právě tímhle gestem navždy poděkovalo fanouškům, čili svému dvanáctému hráči.
On-lineUtkání budeme sledovat minutu po minutě |
O turecké vášni se naposledy přesvědčili v německém Gelsenkirchenu, kde se v úterý hrálo odvetné osmifinále Ligy mistrů. Fanoušci Galatasaray, kteří neměli šanci koupit si lístek, zkusili holýma rukama prokopat tunel na stadion, jen aby mohli fandit proti domácímu Schalke. Šílenost!
Mimochodem, cena vstupenky na černém trhu se vyšroubovala nad dvacet tisíc korun. A mezi Turky se našli takoví blázni, kteří zaplatili.
Zažít fotbalovou atmosféru v Turecku, to bývá vášnivá, bizarní a pekelná podívaná zároveň. Na hráče soupeře létají zapalovače, mince, baterky, kameny nebo vytrhané sedačky. Rozpárádění fanoušci po sobě střílejí světlice, zapalují bengálské ohně a pak klidně kamenují autobus s týmem soupeře.
V kotli to obvykle vře už dvě hodiny před výkopem. Frajeři svlečení do půli těla šplhají vysoko na ochranné sítě a čekají na chvíli, až soupeři ukážou pěst. A při zápase samotném atmosféra houstne a agresivita stoupá. Například na novém stadionu Galatasaray, který stál čtvrt miliardy milionů dolarů, padl před dvěma lety světový rekord v hlasitosti fandění. V derby proti Fenerbahce naměřili 131,76 decibelů. Takový rachot nedělají ani startující trysková letadla.
"Viděl jsem tu spoustu zápasů a musím říct, že Turci strašně snadno podlehnou emocím. Stačí nepatrný zážeh a hned je peklo na zemi. Lhostejno, jestli se jedná o fanoušky v kotli nebo v sektoru VIP," líčí hráčský manažer Dalibor Lacina.
Aby nedošlo k tragédii, už pár let v turecké lize platí zákon, že fanoušci hostů nesmějí na venkovní zápasy.
Tomáš Ujfaluši zrovna loni získal svůj první ligový titul v kariéře. V dresu Galatasaray ho dobyl právě na hřišti Fenerbahce. V úplně posledním utkání sezony, v nejžhavějším derby. To si těžko dokážete představit, co se tehdy dělo. Hráči po závěrečném hvizdu sprintovali do kabin, na tribunách tekla krev, trávník byl za pár minut zaházený sedačkami a rozlícený dav chuligánů se valil na hřiště. Obrnění policisté pouštěli do lidí slzný plyn. Chaos a hrůza.
Trvalo dvě hodiny, než rozvášněný dav odtáhl ze stadionu. A teprve za další dvě hodiny mohli Ujfaluši a spol. převzít mistrovský titul.
I takhle vypadá fotbal na turecký způsob.
Sivok: První rok jsem kvůli fanouškům špatně spalKdyž fotbalový reprezentant Tomáš Sivok v Besiktasi Istanbul hrával prvním rokem, před domácími zápasy špatně spal. "Měl jsem strach, jak budou reagovat fanoušci, když udělám chybu. Ze Sparty jsem byl zvyklý na největší tlak v Česku, ale proti Besiktasi to byla pohodička." Jak vypadá v Turecku atmosféra? Například neslyšíte vlastního slova? A teď to bere jak? Vlastní fanoušci dokážou být krutí? Vy jste jejich hněv někdy pocítil? Proč jsou takoví? Na hřiště dopadají mince, zapalovače. Už vás něco trefilo? Takže předmět neseberete a nejdete za rozhodčím? Dokázali by Turci kvůli fotbalu i vraždit? (min) |