„Má hodně talentu. V útoku máme velkou konkurenci, ale já mu věřím,“ prohlásil před sezonou trenér Vladimír Skalba.
Demjan jeho slova potvrzoval už v úvodním domácím utkání Žižkova. Při nedělní výhře 2:0 nad Čáslaví se lehce dostal do několika šancí, ale v koncovce vyhořel.
„Moc mě to mrzí,“ kál se po utkání Demjan, který největší tutovku spálil ve 12. minutě: v samostatném úniku jej vychytal gólman Čáslavi. „Ale branku jsem mohl dát už dřív. Škoda, mohli jsme mít mnohem víc klidu.“
Přesto Demjana při střídání v 71. minutě z hřiště vyprovodil potlesk tribun. „To mě moc potěšilo, divákům za to děkuju. Po neproměněných šancích mi to zdvihlo sebevědomí,“ přiznal slovenský hráč.
|
Slováci na Žižkově |
Ten na Žižkov přišel z rodného Púchova, kde hrával nejvyšší slovenskou soutěž. „Je o trochu lepší než česká druhá liga, ale ve hře není žádný propastný rozdíl.“
Demjanovi se na Žižkově líbí nejen kvůli fotbalu: v týmu s ním totiž působí hned čtyři jeho krajané. Adrian Guľa navíc také pochází z Púchova. „Je příjemné, když se mnou hrají další Slováci, vzájemně se povzbudíme. Navíc i bydlíme blízko sebe, takže spolu trávíme čas i mimo tréninky a zápasy,“ pochvaluje si spoluhráče Demjan.
Právě on má být jedním z hráčů, kteří Žižkovu pomůžou k návratu do nejvyšší soutěže. „Je to náš velký cíl, určitě se o něj pobijeme,“ přiznává Demjan touhu po postupu.
A jestli pro něj nebyl přechod z menšího slovenského města do Prahy příliš velkým skokem? „Vůbec ne. V Praze je to parádní, na volný čas mnohem lepší než doma. Je tu spousta zábavy,“ usmál se Demjan.
