"Jestli jsem byl nervózní? Abych řekl pravdu, nebyl jsem sám, před těmi Brazilci jsme se tenkrát klepali všichni," říká někdejší zadák Tichý. "Vzpomínám si, že když jsme rozcvičovali Vildu Schrojfa, tak mu míče padaly z rukou. Ale jak rozhodčí poprvé zapískal, spadlo to z nás a za čtvrt hodiny jsme vedli. Bohužel, kvality Brazilců, kteří obhajovali zlato z minulého šampionátu, se pak projevily a my nakonec 3:1 prohráli. Ale brzo jsme si všichni uvědomili, že tohle stříbro pro nás má cenu zlata."
Takhle na chvíle před více než jedenapadesáti lety vzpomíná bývalý reprezentant Tichý, který se dnes dožívá osmdesátky. "To slavné finále ve dvaašedesátém mi někdy připadá strašně dávno a jindy zase, jako by to bylo včera. Na druhou stranu je pravda, že dneska mi už největší radost dělají vnoučata a pravnoučata," říká rodák z Jenče u Prahy, který fotbalu zasvětil takřka celý život.
Jiří TichýNarozen: 6. prosince 1933 |
Z tehdejší finálové sestavy Schrojf - Tichý, Pluskal, Popluhár, Novák - Kvašňák, Masopust - Pospíchal, Kadraba, Scherer, Jelínek žijí vedle Tichého už pouze Josef Masopust (82), Josef Kadraba (80), Adolf Scherer (75) a Josef Jelínek (72).
Tomáš Pospíchal zemřel 21. října 2003 (bylo mu 67), Svatopluk Pluskal 29. května 2005 (74), Andrej Kvašňák 18. dubna 2007 (70), Viliam Schrojf 1. září 2007 (76), Ján Popluhár 6. března 2011 (75) a Ladislav Novák odešel do fotbalového nebe 11. března 2011 (79).
Na mistrovství světa v Chile odlétal Tichý ještě jako hráč někdejší Rudé hvězdy Bratislava, ale v roce 1963 po přestupu na Letnou se stal srdcem i duší sparťanem. A pod legendárním trenérem Václavem Ježkem došel se Spartou k mistrovským titulům v letech 1965 a 1967.
"Bohužel, letům ve Spartě předcházely problémy s přestupem. Když jsem rukoval na vojnu, vybrala si mě Rudá hvězda Bratislava. Jako dorostenec pražské Aritmy jsem pravidelně nastupoval za výběry Prahy a mimo jiné jsme se utkávali i s Bratislavou. Takže ve městě na Dunaji o mně moc dobře věděli. No a Rudé hvězdy tehdy spadaly pod ministerstvo vnitra, takže jsem se stal státním zaměstnancem. Proto mi tenkrát služební přeložení do Prahy dělalo problémy při přestupu. Takže po tom příchodu na Letnou v roce 1963 jsem nesměl půl roku hrát," diví se Tichý dodnes tehdejším fotbalovým paragrafům.
Za Spartu tak mohl v lize poprvé nastoupit až v březnu 1964. "Ale zapomenout na ty nádherné sparťanské roky se nedá. A moc si cením pozvání Sparty k nedávným oslavám stodvacetiletého jubilea klubu, obrovsky mě to dojalo," říká Tichý.
Podobné sparťanské pocty se však Tichému dostalo už v květnu 1969, když se na Letné přátelským zápasem s Austrií Vídeň otevíral poprvé rekonstruovaný stadion. U slavnostního výkopu tehdy asistovali sparťanští velikáni: dvaaosmdesátiletý Václav Pilát, čtyřiasedmdesátiletý Karel Pešek-Káďa, šedesátiletý Oldřich Nejedlý a šestatřicetiletý Jiří Tichý, který se tenkrát kvůli zranění s prvoligovou kariérou loučil.
Řekli o TichémVáclav Ježek, trenér: Jirka Tichý je ideálním typem fotbalisty. Chytrý, ukázněný, nesmírně houževnatý a nesobecký. Pro fotbal doslova dýchá. S takových hráčem se pak pracuje opravdu znamenitě. |
U fotbalu Tichý po skončení aktivní činnosti zůstal a dal se na trenérskou práci. Ve Spartě se dlouhá léta věnoval žáčkům a dorostencům, v prvním mužstvu postupně asistoval koučům Milanu Navarovi, Dušanu Uhrinovi a Tadeáši Krausovi. Fanoušci si ho však nejvíc pamatují z angažmá asistenta i hlavního trenéra v někdejším prvoligovém Unionu Cheb v polovině devadesátých let. Když se západočeské mužstvo v létě 1996 rozpadlo, vedl Tichý pět let druholigovou Poštornou a ještě v sedmdesáti předával zkušenosti dorostencům v Hruškách.
"Krátce poté, co skončil Union Cheb, jsme se s manželkou přestěhovali do domku v jejím rodném Podivíně u Břeclavi. No a do Poštorné i do Hrušek je to odtamtud patnáct kilometrů."
Jak sám říká, dnes se těší hlavně z rozvětvené rodiny.
"Už se s manželkou Zdenou nemůžeme dočkat, až na narozeninové oslavy dorazí dcera Jiřina, syn Zdeněk, jejich děti a samozřejmě ta dvě pravnoučátka. Ale fotbal samozřejmě sleduju pořád. Takže vedle rodiny mám teď radost i z té podzimní jízdy mojí Sparty. A doufám, že si příští rok po čtyřech letech konečně zase užiju oslav sparťanského titulu. To bych si zase mohl popovídat se svými někdejšími spoluhráči," uzavírá čerstvý osmdesátník Tichý, který na Letné válel mimo jiné s Jiřím Rosickým, otcem dnešního reprezentanta Tomáše Rosického, a s Františkem Chovancem, strýcem trenéra Jozefa Chovance.
