Nabídce neodolali
Před koncem loňského roku byli oba postaveni téměř před stejná rozhodnutí. Ten první má dovést fotbalovou Viktorii Plzeň do nejvyšší soutěže a druhý hokejisty Keramiky mezi elitní osmičku. Na rozhodnutí, zda v rozehrané soutěži převezmou odpovědnost, měli ale každý jiný čas. Zdeněk Michálek více než týden, Karel Trachta dvě hodiny.
"Pečlivě jsem nabídku zvažoval. Odcházet od mládeže není jednoduché. Ani manželka nebyla zrovna nadšená. Složité to bylo také vzhledem k bývalému trenérovi Petru Radovi, protože je to fotbalový odborník. Rozhodla ale skutečnost, že jsem Plzeňák a v Plzni by se první liga měla hrát. A já chci, aby se tady doopravdy hrála a také chci ještě něco po fotbalové stránce dokázat," říká Zdeněk Michálek.
"Rozhodnout jsem se musel téměř okamžitě. Asi v půl jedenácté večer jsem nabídku dostal a ráno už někdo musel vést trénink. Za dvě hodiny jsem řekl ano. Lehké to také nebylo, práce u mládeže mě bavila, manželka jen nevěřícně kroutila hlavou, i když mě okamžitě chápala. Chci přes všechny těžkosti, které zatím hokejisty provázeli dokázat, že se v Plzni hraje dobrý hokej," vysvětluje staronový trenér Keramiky.
Poznali se na trávníku
Poprvé se současní trenéři plzeňských hokejistů a fotbalistů potkali, světe div se, na fotbalovém hřišti. Bude to už téměř čtyřicet let a bylo to v Malesicích, při utkání krajských mládežnických výběrů. Zatímco Zdeněk Michálek u fotbalu zůstal a naplnil tak přání svého otce, který stál u jeho fotbalových začátků na hřišti bývalého SK Plzeň na Borech, tak Karel Trachta už tehdy byl sportovním obojživelníkem, i když od dorosteneckých let to vyhrával hokej a na otevřený zimní stadion jezdil z Vochova s Bohumilem Ebermannem.
To už se pomalu chystal na vojnu do Jihlavy se spoluhráči Jiřím Neubauerem a Josefem Hovorou, kde také spolu získali první mistrovský titul. "Před odchodem na vojnu si vzpomínám na zajímavou příhodu. Tehdy jsme trénovali a měli letní přípravu na staré Viktorce v Luční ulici a hráli fotbal. Vedle se připravovali i fotbalisté, kteří měli nakročeno do první ligy. Ani jsem nevěděl, že nás sleduje jejich tehdejší trenér Vlastimil Chobot. Ten za mnou pak přišel a ptal se kde hraji fotbal, že by mě chtěl vyzkoušet. Když jsem mu řekl, že jsme hokejisté a já hraji v obraně, tak byl zklamán," vzpomíná na definitivní konec fotbalové kariéry Karel Trachta.
Mládež je bavila
Po skončení aktivní kariéry začali oba trénovat. Karel Trachta si hodně vzal od trenerské hokejové legendy Jaroslava Pitnera a Zdeněk Michálek od neméně známého Jiřího Rubáše. V poslední době a po návratu ze zahraničních angažmá, zakotvili oba opět v Plzni, u hokejové a fotbalové mládeže.
"Těšil jsem se na to. Ale ani u hokejové mládeže to není žádná idyla. Nastaly tady nové vztahy. Od šestnácti let jsou talentovaní jedinci v hledáčku různých našich a zahraničních skautů a vyhledávačů talentů. Naše ekonomicky silné kluby si je zaváží už v tomto věku a takový mladý kluk, když slyší Praha, tak se příliš nerozmýšlí a jde. Ještě razantněji to řeší ti, kteří dostanou nabídku ze zámoří. Rychle odletí, někdy se ani nerozloučí a vůbec nikoho nezajímá, kde vyrostl, a že třeba rozbil juniorskou útočnou řadu," konstatuje trenér Trachta.
"Trénovat dorostence mě bavilo a v loňské sezoně jsme byli v lize druzí. U mládeže je ale výslednost trochu otázkou štěstí. Přijde období, kdy z žáků nevyjde ani jeden talent a není ani jinde. Pak zase přijde talenovaných fotbalistů několik, a to bylo právě vloni. A zavazovat smlouvami si musí klub talenty nyní také velmi brzo," tvrdí Michálek.
Oba kouči se shodují v tom, že v Plzni nebo v blízkém okolí chybí nižší soutěže dospělých, kde by mohli talentovaní hokejisté i fotbalisté dále růst. Pro hokej by to byla první liga a pro fotbal třetí liga.
Mají novou motivaci
Trenéři teď mají zcela jiné myšlenky. "Už jsem byl ale po návratu z Itálie rozhodnut, že se do extraligy cpát nebudu. Jak v Plzni, tak hlavně v Karlových Varech jsem si toho užil dost. Teď už jsem se ale znova dostal do extraligového kolotoče, z kterého mi trochu vytrhlo utkání na domácím ledě s Havířovem. Od této doby nedovedu překousnout skutečnost, že u mých svěřenců převládla už více myšlenka na Vánoce, než na zisk tří bodů. Hodně těch, kteří mají smlouvy a měli by rozhodovat, už se vidělo doma. Přes to všechno mě trénování opět chytlo ve velkém, i když jsem byl u mládeže spokojen," hodnotí dobu u extraligového celku Trachta.
Michálek se při úvaze hokejového kolegy usmívá. "Také já jsem u A týmu ožil. Možná, že jsem potřeboval změnu, i když dorostenci mi v loňské sezoně dělali radost. Hlavně, aby se všichni ti talentovaní dostali do velkého fotbalu. Já se jim to pokusím usnadnit, i když hlavně bude záležet na nich. Výsledky ale musí dělat zkušení hráči. Proto by mi mrzel i odchod mladého útočníka Pavla Fořta, kterého už mezi zkušené počítám. Pokud ale ze Sparty a Slavie někdo s útočníků v zimě odejde, bude na vedení Viktorie velký tlak na jeho přestup."
Trénování milují
Oba zkušení trenéři, kteří na svá bedra vzali velkou zodpovědnost, svoje současné trenérské povolání milují. Shodli se na faktu, že je pro oba na vyšší úrovni, než když hráli jako hráči naše nejvyšší soutěže. Proto je pro Karla Trachtu jediným cílem postup do play off a Zdeňka Michálka postup do ligy. "Pokud by se tak nestalo, byl by to náš neúspěch," shodli se jednoznačně oba trenéři a dlouholetí kamarádi.
 Plzeňští trenéři Karel Trachta (vlevo) a Zdeněk Michálek při novoročním přípitku. |
