Hlavně s útočníkem Tristanem si nikdo nedokázal poradit. Dal oba góly, nastřelil tyč a měl další šance. Ani dva beci Rada a Brabec na něj nestačili. "Zápas se mi nepovedl," přiznával Miroslav Rada. "Čtrnáct dní jsem marodil a za dva tréninky se to nedalo dohnat. Trenérovi jsem ale řekl, že chci hrát. První gól byl můj, Tristana jsem si pustil od těla." U druhého míč tečoval. "To se nedalo ovlivnit, jen jsem zkusil střelu zblokovat."
Vypadalo to, že hrou soupeře byli Tepličtí zaskočeni. Sami se k tomu přiznávali. "Jsou vrtkaví, pořád si někam přebíhají. Balon mají přilepený u nohy. Těžko se hlídají," vypozoroval Marián Řízek.
Až Verbířův gól v 68. minutě mužstvo probral. Najednou všichni běhali, bojovali jako o život. Předtím se skrývali a dávali najevo strach. Typický projev Teplic. Proč? "To snad prožívá každé mužstvo, že se gólem probudí," nevidí v tom Verbíř zvláštnost.