V pondělí odpoledne fotbalový záložník druholigového Zlína Tomáš Polách hlásil: "Ještě mě bolí nohy." Dva dny po zápase na tom však s únavou nejsou o moc lépe ani jeho spoluhráči. Důležitější je proto další Poláchova věta: "Achilovka drží."
Právě kvůli potížím s achilovkou, které si vyžádaly operaci, Polách ve zlínské sestavě chyběl od začátku října. Vrátil se do druhého jarního kola a měl podíl na domácím vítězství 2:0 nad juniorkou pražské Sparty.
"Mám ale smíšené pocity. Zápas jsme sice vyhráli, náš výkon však nebyl takový, jaký měl být," uvědomuje si pětatřicetiletý klíčový hráč týmu.
Čím si to vysvětlujete?
Důvodů bylo víc. Sparta přijela s výborným týmem, vždyť třeba na stoperu nastoupil Erich Brabec. Zato naše sestava vznikala na poslední chvíli, já a další dva kluci jsme se vrátili po zranění a nemocech, někteří hráči nám chyběli. Rozhodně máme co zlepšovat.
Zdálo se, že vy ještě potřebujete doplnit kondici.
Celý zápas se nám absolutně nedařilo udržet balon v kombinaci, strašně rychle jsme o něj přicházeli. Naše hra byla krkolomná. Snažili jsme se to nahradit extrémní bojovností, ale na konci zápasu už toho měl asi každý dost. Já jsem navíc předtím celý týden proležel s virózou, kterou jsem dostal po generálce s Trnavou. Musím pořádně potrénovat, pak budu stoprocentně připravený na další zápas.
Překvapilo vás, jak dlouhá byla po operaci vaše pauza?
Čekal jsem, že bude trvat nějak podobně. A je jasné, že po třech měsících bez tréninku je achilovka hodně ztuhlá, takže je potřeba nohu pořádně rozcvičit, vracení pohyblivosti pak ještě nějakou dobu trvá. Mně se to pak zrovna spojilo se zimní pauzou, ale od poloviny ledna jsem trénoval s mužstvem.
DIRIGENT. Zlínský záložník Tomáš Polách se ohlíží, komu by přihrál v utkání proti Znojmu.
Ve vašem prvním ostrém zápase jste se podílel na prvním gólu. Byl váš centr z rohového kopu a následné Železníkovo prodloužení na Kubicu secvičenou akcí?
Je to jedna z variant, které u rohu máme. Luboš Kubica se výborně dostal do správného prostoru a před obráncem míč se štěstím dorazil do brány. Ale musíme se umět prosadit i jinak než po standardkách.
Zlín vstoupil do jara prohrou ve Znojmě. Bylo pro kabinu velkou vzpruhou, že jste se dali pro druhý zápas do pořádku vy, Kubica a Besta, tedy zkušení hráči?
Na to se přece musíte zeptat ostatních. (směje se) U zápasu ve Znojmě jsem nebyl, ale bavil jsem se s klukama a viděl jsem sestřih, takže to asi byl zápas, kdy nám nefungovalo nic. Chtěli jsme tu porážku napravit a všichni jsme rádi, že se to podařilo.
Na druhou Jihlavu ztrácíte čtyři body. Co podle vás bude rozhodovat o postupu, na který pomýšlíte?
Z našeho pohledu to asi budou venkovní zápasy, které jsme na podzim moc nezvládali.
Čím to je, že v domácích zápasech jste nejlepší, zato na hřištích soupeřů jste získali jen pět ze čtyřiadvaceti možných bodů?
Doma dokážeme soupeře dostat pod tlak, ale venkovní zápasy jsou z naší strany nemastné neslané. Už jsme na tom pracovali v přípravě, většinu zápasů jsme proto odehráli na cizích hřištích. Taky se o tom v kabině hodně bavíme. To je cesta, jak se ve venkovních zápasech zlepšit.
