Národní tým do 21 let tak i ve svém čtvrtém utkání ve skupině zvítězil.
"Čekají nás sice ještě těžké zápasy v Severním Irsku a doma s Německem, ale vytvořili jsme si opravdu velice dobrou pozici k postupu do závěrečné baráže z prvního místa," pochvaloval si jednadvacetiletý defenzivní štít Marcel Gecov.
Německo je světová fotbalová velmoc. Čím jste ho nejvíc zaskočili?
Němci to tak brali, že jsou favorité, a proto porážku nesli stejně jako fanoušci hodně těžce. Byl to pro ně prestižní zápas, i proto mám z výhry velkou radost. Hlavně jsme dobře začali. Nezatáhli se, ale přitom kvalitně bránili a soupeře do ničeho nepustili. To je zaskočilo, mysleli si, že to budou mít proti nám snazší. Pak jsme se postupem času dvakrát prosadili gólově a tím soupeře otupili.
V závěru bylo ale z utkání drama, když Němci v poslední minutě proměnili penaltu po vašem faulu. Ani jste neprotestoval...
...nebylo proti čemu, byla stoprocentní. Propadl ke mně míč, už jsem toho měl dost, a proto jsem to chtěl rychle odkopnout pryč, ale soupeř si dal před balon na poslední chvíli nohu a já ho přímo trefil.
Jak vám bylo v nastaveném čase, když se Němci, i když už jen v deseti, tlačili za vyrovnáním?
Vím, že Němci do posledních chvil nic nevypustí, tak jsem se samozřejmě strachoval. Vyrovnání by mě hrozně mrzelo, protože jsme tam předvedli dobrý výkon a přijít takhle o vítězství by byla opravdu velká škoda. Naštěstí jsme to vydrželi.
Pro vás i vaše spoluhráče Dočkala, Váchu a Dejmka byly výkony jednadvacítky báječným odreagováním po mizerném týdnu Liberce...
Nechtěl bych říkat, že bychom z Liberce utíkali nebo se nějak zvlášť těšili na to, že tam v tom kluky necháme. Oni to určitě měli těžší, protože atmosféra po vyřazení od Bukurešti a porážce s Bohemians ani nemohla být nějak dobrá. Ovšem na druhou stranu jsme byli rádi, že nás ten tlak v klubu minul. Spravili jsme si chuť a chceme tu pozitivní náladu a pohodu z nároďáku přenést i mezi spoluhráče do Liberce. Přece jen jsme na to čtyři, což je dost, kéž by se nám to povedlo.
Po příletu z Německa se musíte soustředit opět na ligu, v sobotu hrajete doma se Slavií. Jste jejím odchovancem, je to pro vás hodně prestižní duel?
Já to takhle ani nevnímám. Ve Slavii jsem vyrostl, ale tak to ve fotbale chodí, že člověk chodí z klubu do klubu. To bych třeba za pár let musel brát každý druhý zápas jako prestižní. Na zápas se ale těším, protože Slavia určitě bude hrát útočně, což by nám mělo vyhovovat víc, než hrát se Střížkovem. Uspět proti Slavii, to by bylo ideální pro zlepšení nálady v klubu.
V kádru jednadvacítky jste byli čtyři z Liberce a šest slávistů. Proti Německu vás nastoupilo v základní sestavě po třech na každé straně. Proběhlo pak nějaké hecování před sobotou?
Jen jsme se bavili, že teď jsme v jednom mančaftu a o víkendu půjdeme proti sobě..., ale byla jen taková lehká pošťouchnutí (smích).
Vraťme se ještě ke kvalifikaci. Po utkání se Severním Irskem jste v Jablonci musel na dopingovou kontrolu.
Kolik času jste tam strávil, než jste odevzdal vzorek? No, myslel jsem, že to půjde celkem rychle, ale to se ukázalo jako mylné. Nakonec jsem tam vydržel asi do půl dvanácté (zápas skončil ve 21.45 – pozn.). Ale uklidňovali mě, že někteří borci tam bývali i pět hodin, takže jsem to zvládnul ještě docela rychle.
