Důvod je jasný: Slavia v pondělí v derby vyhrála na Spartě 2:0. „V kabině padaly nejrůznější srandičky,“ líčil záložník Ladislav Volešák.
Hráči si třeba utahovali ze Zdeňka Šenkeříka kvůli sázce, při níž člen představenstva klubu Tomáš Rosen vsadil 100 tisíc korun na to, že Slavia vyhraje o tři góly.
„Kdyby Šenky dal své sólo, sázka by vyšla. Tak jsme ho hecovali, že nás připravil o prémie – a on zase vtipkoval, že ztrátu doplatí,“ vracel se Volešák k dvoubrankové výhře.
„Skóre 2:0, to je rozdíl mezi Ligou mistrů a Pohárem UEFA. To přece bylo jasný,“ rýpnul si zase kustod Petrák na dálku do rivalů. Právě on je spolu s asistentem Řehákem nejlepším příkladem slávistů-srdcařů.
|
Derby mýma očima Ano, je to skvělé, ale slova o titulu pořád ještě nejsou na místě. Na to je čas. Ale zpět k derby. Rozhodující podle mě bylo, že jsme si věřili a jeli si na Spartu pro tři body. Není na co čekat, prostě vyhrajeme! burcoval všechny trenér Karel Jarolím. V porovnání s minulostí jsme tentokrát nemysleli na nic jiného než na vítězství. Musím přiznat, že jsme při utkání vzpomínali na Vláďu Šmicra – moc by se nám hodil aspoň na lavičce. Chtělo to na hřišti tu jeho „fotbalovou maturitu“, ve druhé půli by náš projev uklidnil, byl to zápas přesně pro něj. Zkušení hráči nám teď pro zranění chybějí. Tři body ze Sparty jsou skvělé, ale musíme je ocenit příště doma s Plzní. Kluci dobře vědí, že v naší hře byly i přes výhru nedostatky. Co pro mě bylo na derby nejhezčí? Když jsem se po naší druhé brance podíval na hlavní tribunu a viděl ten exodus zklamaných sparťanů, kteří odcházeli předčasně domů. Řeknu vám, byl to opojný pohled..." |
"Výhra nad Spartou pro mě byla krásným dárkem ke 44. narozeninám, které jsem slavil v neděli. Přímo po utkání jsme měli menší sezení s vedením a s realizačním týmem, dali jsme si nějaké pivko a víno. Start této sezony nám zatím vychází velmi dobře už od předkola Ligy mistrů proti Žilině, výhra na Spartě je další úspěch. Skončit derby opačně, jistě by se v úterý místo žertíků chmuřili. Jenže Slavia vyhrála. „Vychutnali jsme si to,“ přiznal Pavel Řehák.
Přijel i štáb Ligy mistrů
V sychravém dopoledni z šaten jako první vyběhl brankář Martin Vaniak a sám kroužil na tréninkovém hřišti. „Musím odjet do nemocnice, dostal jsem koňara,“ říkal. Jenže si musel počkat. Kvůli Vaniakovi totiž z Anglie dorazil miništáb Ligy mistrů – sličná novinářka a mladík s kamerou přes rameno.
Vaniak si tak už v zimním kabátu stoupl před branku a čelil otázkám.
„Kromě Martina přijel štáb také kvůli Františku Dřížďalovi. Pojedou s ním natáčet do Sokolova, aby porovnali jeho předchozí a současné působiště,“ popsal klubový mluvčí Ondřej Zlámal. „Vždyť kolik takových příběhů v Lize mistrů najdou!“ připomněl hráčův životní skok.
Dřížďal se ještě nedávno živil jako kuchař – a teď hraje proti fotbalové elitě Evropy.
Mimochodem, právě Dřížďal byl v úterý jedním z pouhé pětice hráčů, která spolu s trenérem Řehákem vyklusávala na hlavním stadionu.
Slavia má totiž pořád četnou marodku, rekonvalescenti zůstali uvnitř. Na ty, kteří v derby nehráli, čekal ostrý trénink, a další se rozutekli na reprezentační srazy. Kromě Vlčka a dodatečně povolaného Pudila v „áčku“ a mladíků v české jedenadvacítce jsou pryč také Slovák Matej Krajčík a Tijany Belaid, který se připojí k národnímu týmu Tuniska.
Ani řada absencí však nikomu nevadila. Vždyť bylo po derby. Po vítězném derby.
