"Markus zápas sledoval v televizi, měl na sobě dres, rukavice. A to se pak snaží do fotbalu nutit celou rodinu. Prožívá to. Je strašně milý v tom, že jeho emoce jsou ohromně čisté, bezprostřední," povídá s velkým zaujetím jindy spíš málomluvný Filipko.
Chválí vás i okolí. Média vás zvolila mužem posledního ligového kola.
Noviny moc nesleduju. Je pro mě rozhodující vnitřní pocit, že se mi zápas podařil. Pochvaly, to je jen taková omáčka kolem, která je příjemná, ale tolik mě neovlivňuje. Co někdo napíše, je jeho názor. Někdy správný, jindy ne.
Dobrá, ale už tři zápasy v řadě jste nedostal branku, vaše neprůstřelnost trvá 291 minut.
O tom se bavit můžeme. Je to pro mě příjemné překvapení, protože na začátku sezony byla defenzivní hra děravější, ale chyby jsme si vyříkali, zlepšili jsme bránění. A ta současná šňůra je odměnou.
Cítíte, že máte mimořádnou formu?
Spíš bych řekl, že se ke mně trošku přiklonilo štěstíčko. S tou formou to máte těžké. Člověk se celý týden může cítit na tréninku skvěle a v zápase pak dostane dva tři góly, ani neví jak.
Je pro vás překvapením, že po třetině soutěže už máte šestnáct bodů?
Upřímně to pro mě je jednoznačné překvapení. Ale buďme jenom rádi, že to tak je. Body se získávají těžko a současný zisk je pro nás jenom plusem pro další práci.
Můžete vydržet na pátém místě?
Možné je všechno. Můžeme tam vydržet, může se to otočit. Fotbal je nevyzpytatelný. Reálně s tímto kádrem do pátého místa ještě nepatříme. Současný stav je pro nás ale pozitivní pro klid v kabině, u vedení klubu, u majitele.
Ještě k tomu, co by vás potěšilo. Tím by jistě byla nominace do slovenské reprezentace, ne?
Můžete trenéra Weisse pozdravit. Už se blížím ke čtyřicítce, tak bych ten národní dres konečně rád oblékl (rozesměje se).
Právě reprezentace vám v kariéře chybí?
V kariéře mi toho chybí mnohem víc. A repre? Prošvihl jsem kvůli dost vážnému zranění nějaké období, teď už je to za mnou.
Neměl byste problém, kdyby vám váš někdejší kouč z Petržalky Weiss dal jednou třeba úlohu třetího gólmana?
Nebyl bych uražený (směje se). U slovenských gólmanů ve světě už je ale celkem dobrá kvalita, je z čeho vybírat. Takže je to jen takové sci-fi. Byl bych rád, kdyby zavolal, ale moje číslo už asi dlouho nemá.
Střelec Petr Švancara je slavný téměř v každém zápase, na vás se často zapomíná. Nemrzí vás to?
To je úděl gólmana. Můžete se snažit, jak chcete, jenže pak dostanete gól, se kterým jste nemohl nic dělat... Zato střelec třeba v zápase hraje hrozně, ale dá gól a lidé ho nosí na rukou. Takový je život, já s tím nemám problém.
Je pravda, že Švancara na trénincích dává brankářům odměnu za každou chycenou penaltu?
Ano. Za každou platí stovečku. Já coby Slovák si samozřejmě účtuju sto eur... Je to pro mě možná lepší výdělek než samotný zápas (směje se). Petr se potřebuje i při tréninku dostat pod tlak, těmi penězi se sám motivuje.
Kdy jste byl v brance naposledy nervózní?
Nějaká nervozita je samozřejmě před každým zápasem. Ale při utkání samotném už je to jiné, člověk se ponoří do hry. Možná v posledním období už nervozitu dokážu líp ovládat. Na hřišti je nutné působit suverénně, aby hráči měli pocit, že je gólman klidný, vyrovnaný. To, co se děje ve mně, je trošku jiné. Ale to ke sportu patří. Na hřiště jdete se zodpovědností nejen k sobě, ale i ke klubu, k lidem kolem něj. S tímto tlakem se možná gólmani v pozdějším věku dokáží líp vyrovnat a mají tak lepší výkonnost.
Na rozdíl od většiny brankářů se vám vyhýbají kiksy. Kterou branku za poslední dobu vy sám hodnotíte jako lacinou?
Hodně mě mrzí gól v Plzni od Horvátha z přímého kopu. Padl totiž poměrně brzo a taky jsem byl připravený, že to bude kopat na stranu, kde stojí gólman. Ale sešla se shoda náhod, že někdo z našich blbě uhnul a já už nestačil reagovat. Kopl to sice výborně, ale byl jsem si vědomý, že na stranu, kde stojím, nesmím dostat gól. Štvalo mě to.
Chcete v kariéře ještě změnit působiště?
Já mám tolik plánů... Každý má nějaké sny, ale beru to reálně. Mám sedmatřicet roků. Nevím, jestli je ještě reálné se bavit o nějakých metách, cílech. I když mě tělo nelimituje, a to je pro mě směrodatné. Nic víc neřeším.
