Poborský přemýšlí o konci v reprezzentaci
Ještě než všechno začalo, byla nálada skvělá. Fanoušci se pohupovali do rytmu písně "Není nutno, aby bylo přímo veselo", mávali obrovskými rukavicemi, připomínajícími plachty, jiní měli na kousku dřeva nalepenou českou vlajku. Byla to předzvěst pekelné atmosféry, kterou sliboval kapitán Pavel Nedvěd. Když rozhodčí Frisk přiváděl mužstva Česka a Belgie k rozhodující bitvě o mistrovství světa, naplněná Letná burácela. Když zápas končil, byla studená. Český tým prohrál 0:1 a zhroutil se mu svět.
"Asi je to můj konec v reprezentaci. Moje dny jsou tady nejspíš sečteny," pronesl záložník Karel Poborský. Hrál jen půli, pak ho trenér Chovanec stáhnul a na jeho místo šel Sionko. "Asistent Brückner proti mně argumentoval už před zápasem, Chovanec mě podržel." Poborskému se nelíbilo, že krátce po přestávce střídal bek Johana a Sionko se stáhnul na jeho místo. "Zbytečně se vyčerpalo jedno střídání, proč nešel Sionko rovnou za Johanu?" Víc mluvit nechtěl.
Brankář Pavel Srníček prošel beze slova. "Můžeme vás poprosit o rozhovor," ptali se ho novináři. Gólman jen zavrtěl hlavou. Zmizel v autobuse, který odjel do hluboké a tiché tmy. Ale před zápasem to tam vřelo.
Stadion duněl, pak oněměl
Když moderátor hlásil sestavu, u jména Rosický bylo hledište u vytržení. Belgickou hymnu rušily výkřiky, občas se ozval pískot. Píseň "Kde domov můj" hledište pělo nesměle.
Prvních deset minut se pod hurónským řevem prohýbaly letenské tribuny. Když si hostující stoper Clement zpracovával na prsou míč, všichni vykřikli: Ruka! Rozhodčí Frisk přání nevyslyšel. Hlediště si oddechlo, když Srníček vyrazil gólovou hlavičku Soncka. Vzdychlo, když Rosického ránu zblokovali obránci.
Postupně nadšení uvadalo, mělo to přímou úměru s výkonem českých fotbalistů. Po půlhodině diváci poprvé spílali domácímu hráči. To když Lokvencovi odskočil míč, předchozí přehmaty hráčů promíjeli. Když měl míč soupeř, sborově se pískalo. Bylo jedno, který Belgičan u něj byl. Nebylo to jen na záložníka Goora, jak se na něj fanoušci celý den domlouvali po internetu. Když sudí Frisk zapískal proti Čechům, byl nepřítelem i on. V poločase se na něj snesl hněv, z hledište letěla i plechovka od piva. Ke konci zápasu pak diváci hřiště zaházeli vším, co měli po ruce.
Pekelená atmosféra slábla, jak se vytrácel agresivní nástup Čechů. Ve druhé půli už nefandil celý stadion, už se také tolik nepískalo na belgické fotbalisty. Objektem hněvu byl rozhodčí. Obcas byly slyšet i chorály hostujících fandů.
Po hodině hry se ozvalo "Hoši bojovat!", ale neznělo to přesvědčivě. Jako by už moc lidí nevěřilo, že Češi překonají belgickou obranu. Stadion ztichl deset minut před koncem, když se na Srníčka řítil ze strany Verheyen. Když nebyl úspěšný, fanoušci si spokojeně zabouřili. Když však přepadl
přes nohu Jankulovského a Wilmots proměnil penaltu, hromadně se zvedli a odcházeli. Letná v té chvíli smutkem oněměla.Tragédie, říkal záložník Hašek
Hráči mluvili bez emocí. "Je to blbé," hlesl Tomáš Rosický. Česko se nedostalo na světový šampionát a o hodně přišlo. Žádná akce ve fotbale neznamená víc, někteří reprezentanti přišli o možnost si tam zahrát a do svazové pokladny nepřibude 250 milionů korun, který by FIFA vyplatila za účast. "Pro český fotbal je to velká tragédie, když si uvědomíme, že ty peníze mohly jít do mládeže, do výstavby tréninkových center. A pro fanoušky je to velké neštěstí," pronesl Martin Hašek, jeden z těch, který se na mistrovství světa jako hráč už nikdy nepodívá. Až se bude konat další šampionát v roce 2006, bude mu šestatřicet...
