Vyhrál vlastně dřív, než zápas začal. To při úvodním losování. "Jo, Maldiniho jsem při tom losu porazil," usmál se. "Nechal jsem jim míč a zvolil stranu, protože Tonda Kinský chtěl začít v té brance, ve které se rozcvičoval."
Hned s výkopem zaujal své místo na pravém kraji zálohy a už ve třetí minutě přesným centrem našel Kollera. Jak je u něj zvykem, bleskově pendloval podél lajny, a pokud jeho spoluhráči drželi míč, stejně rychle se vrhal k soupeřově šestnáctce. Při ztrátě míče zodpovědně pádil zpátky, aby si v jeho teritoriu nemohli Coco a Zanetti moc dovolovat.
Když ho Zanetti skosil, nerozčiloval se. Jen pohledem zkontroloval, jestli sudí pískne. Žádná zbytečná gesta, hleděl si hry.
Po čtvrthodině si "své" dva Italy lišácky vychutnal, na malém prostoru a oba najednou. Sklídil první aplaus. "Samozřejmě, že vnímám, když mi diváci zatleskají, člověka to náramně povzbudí."
Po chvíli brilantně stopil vysoký míč, dotírající Zanetti jen zíral. Další potlesk. Vzápětí svou typickou vypichovačkou ve skluzu vzal míč Cocovi a obecenstvo se opět nechává slyšet.
Vedl mužstvo s obrovským elánem, jednomu připadalo, že je pořád v letu. Když je záhy po přestávce znovu tvrdě faulován, zase zůstává v klidu, hned vyskočí a zaujímá pozici.
V 57. minutě se po Jarošíkově pasu poprvé dostal ke střele, Toldo tvrdý míč vyráží na roh. "Byl jsem už hodně v tísni, k delší tyči to nešlo, tak jsem musel mířit k té bližší, ale brankář byl dobře postavený." Přesto český kapitán sklidil další potlesk.
Třetí faul od divokého Tomassiho je už hodně nemilosrdný, Poborský se bolestivě sveze po zádech, ale v dalším okamžiku si v pohodě nechá protihráčem pomoci na nohy. "Rozčilovat a vztekat se by nemělo žádný smysl," říká. "Když my jsme s nimi chvílemi hráli bago a oni byli podráždění. Vždyť ty prudké reakce vlastně patří k jejich mentalitě."
Báječná kapitánova chvíle přišla čtvrt hodiny před koncem. Narazil si s Kollerem, s míčem vnikl do šestnáctky, skvostnou kličkou se zbavil obránce a sám před gólmanem vystřelil. Toldo míč tečuje nohou a míč se snáší vedle tyče do autu. Poborský se chytá za hlavu, chyběly centimetry...
"Tak tohle bylo gólové," přiznává sebekriticky. "Čekal jsem, že Toldo půjde na zem, jenže on čekal taky a tou nohou to tečoval ven. Škoda, gól jsem dát měl."
Když si pak míč cizelérsky přiťukává těsně podél lajny kolem protihráče, diváci se roztleskávají znovu. A když přihrávku patičkou pokazí, ochozy mu odpouštějí.
Minutu před koncem dělá jedinou vážnější chybu v zápase. Ztrácí míč ve středu pole a Del Piero je v nebezpečném nájezdu na brankáře Vaniaka. "To je fakt, chyba to byla, občas to prostě nevyjde," říká. "A docela jsem si oddychl, když pak Del Piero centr zkazil. Jinak bych si nejspíš tenhle moment vyčítal hodně dlouho."
Po chvíli z letenského trávníku odchází a může být se svým výkonem spokojen. Odvedl kvalitní fotbalové dílo. "Grazie, Poborsky" - řekli by Italové.
Ostatně, podobné poděkování viselo na transparentu v sektoru italských fanoušků. Grazie Poborsky, forza Juve! (Díky, Poborský, Juventus do toho!) Připomínka, jak Poborský před čtrnácti dny přispěl dvěma góly k vítězství Lazia nad Interem Milán, což Juventusu pomohlo k mistrovskému titulu.
Tentokrát, po přestupu v minulých dnech už coby čerstvý sparťan, příkladným výkonem přispěl k vítězství národního mužstva.
