Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poborského vize: V akademiích chceme z lepších hráčů dělat výborné

Karel Poborský je ambasadorem pro mládežnickou akademii v Pardubicích. Vlevo vzadu je ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. | foto: David Taneček, ČTK

7 2016
Věří, že budováním krajských fotbalových akademií pro mládež se tuzemský fotbal vyrovnává vyspělé Evropě. Jednu takovou Karel Poborský nedávno pomáhal otvírat při základní škole v pardubických Ohrazenicích.

„Trošičku nám začal ujíždět vlak nejen v mládežnických reprezentacích, ale samozřejmě i v seniorské. Ten trend je takový - v podstatě jsme nevymýšleli nic nového, jen jsme se přiřadili k úspěšným fotbalovým zemím, které se snaží si ten ‚potěr‘ hýčkat. A kvalitu vychovávat hned od začátku,“ řekl jeden z nejlepších fotbalistů české historie.

Na jakém principu akademie fungují?
Jejich hlavní přínos vidím v tom, že z největších talentů z každého kraje, zhruba pětadvaceti kluků na ročník, dokážeme vychovat ještě lepší fotbalisty. A z těch lepších se nám snad podaří udělat výborné. Proto jsme nastavili systém, kde je už od tohoto věku (14-15 let) vše naprosto profesionální. Každá třída má osm trenérů, kondičního trenéra, výživového poradce. Po téhle stránce klukům nechybí nic. Je kladen velký důraz na stravu, bydlí v internátech, kde máme svoje vychovatele, kteří je odpoledne doučují. Škola je důležitá součást, protože si uvědomujeme, že těch „vyvolených“, kteří se dostanou do profesionálního fotbalu, potažmo reprezentací, nebude tolik. Chceme, aby z nich byli normální lidi, sebevědomí chlapi a aby se v životě neztratili.

Karel Poborský

Jeden z nejlepších fotbalistů české historie, proslavil se lobem do sítě Portugalska ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 1996 v Anglii. Narozen 30. března 1972 v Jindřichově Hradci. S fotbalem začínal v Třeboni, posléze prošel Českými Budějovicemi, Viktorií Žižkov, Slavií Praha, Manchesterem United, Benfikou Lisabon, Laziem Řím a Spartou Praha. Kariéru završil v roce 2007 opět v Budějovicích. Za reprezentaci odehrál 118 zápasů, což ho řadí na 2. místo v počtu startů.

Sám zastáváte funkci ambasadora akademií. Když vám ji svaz nabídl, oslovilo vás to hned od začátku?
Měli jsme asi dva tři obědy s Michalem Prokešem (šéfem Sportovně-technického oddělení FAČR a vedoucím Úseku talentované mládeže tamtéž), který je otcem, motorem tohohle všeho. Ale ta myšlenka se mi hned zalíbila, protože si uvědomuju, že fotbalisty je třeba si připravovat odmala. Chtít z nich najednou vynikající hráče a reprezentanty až potom nejde. Musíme tomu jít naproti. Proto jsem rád, že u toho projektu mohu být.

Užíváte si, když pak přímo na hřišti vidíte nadšení kluků, kteří byli do akademií vybráni?
Je krása se na to dívat. Oni ještě hrají fotbal bezelstně, zkrátka jen pro to, že je to baví a že to mají rádi. Nemají zamotanou hlavu penězi, smlouvami a vším tím ostatním.

Četl jsem, že jste se v Teplicích rozplýval nad tím, jak luxusně mají studenti tamější akademie zařízené ubytování. Můžete to porovnat s Ohrazenicemi?
Tady jsem na ubytovně nebyl, ale je tu parádní sportovní areál. Bude se měnit umělá tráva, mluvil jsem s ředitelem a slyšel, kolik za poslední roky přišlo desítek milionů do školy. Je tu nová tělocvična, jídelna, klukům myslím nic neschází. Sportoviště se mi tu líbí mnohem víc než v Teplicích. Teď už to bude jenom na těch klucích, jak tu šanci chytnou a jak toho dokážou využít.

Vy sám jste v jejich věku musel každý den dojíždět z Třeboně
do Budějovic na tréninky a stravoval se všelijak. To vás však nutně vychovávalo i k cílevědomosti a pokoře. Není zároveň úskalím akademie, že kluci dostanou všechno až „pod nos“?
Rozumím, kam asi míříte. Těžko se to srovnává, já vyrostl ještě za komunismu v úplně jiných podmínkách. O tomhle se nám samozřejmě ani nezdálo. Záleží to na nich. Zatím máme roční zkušenost z Plzně a z Jihlavy. Tam se nám to neobrací špatným směrem, že by toho někdo zneužíval. Naopak se akademie stávají prestižní záležitostí. Kluci vnímají, že to je něco navíc a tak k tomu i přistupují. Doufáme, že to takhle bude dál. Máme navíc nastavená jasná pravidla, třeba i školní průměry. Hlídáme to ze všech stran. Není výjimkou, že některým hráčům byly pozastaveny podmínky, dokud nedohnali školu. Tomu, kdo dá nos hodně nahoru, ho umíme dát zpátky.

Čím se po kariéře kromě funkce ambasadora akademií zabýváte? Vím, že jste mimo jiné hrál za Czech Team 96 dalšího bývalého reprezentanta Pavla Kuky...
Je to tak, hrajeme různé exhibice, jak já, tak ostatní. Za bývalý český nároďák, taky lítám hrát za veterány Manchesteru. Ale teď se, musím říct hodně intenzivně, věnuju akademiím. Nejde jen o slavnostní otevření, ale objíždím je se šéftrenéry a jsem i součástí tréninkových jednotek. To mě nyní naplňuje nejvíc.

Do zahraničních klubů, v nichž jste působil, se tedy čas od času dostanete. Platí to o všech, například i o lisabonské Benfice?
Od Benfiky jsem dostal zvací dopis na galavečer s fotbalem teď nedávno. Ještě nemají termín, ale odpověděl jsem samozřejmě kladně a jsem rád, že se těchhle věcí můžu zúčastnit. Fyzicky ještě držím po kupě (úsměv). Je to relativně dobré. S těmi kluky už je to jenom o zábavě a o tom se potkávat u hry, kterou všichni milujeme.

Jak často se dostanete na fotbal jako divák? Nebyl jste třeba
na Spartě proti Interu Milán?
Nebyl, protože jsme už byli v Pardubicích. Sledovali jsme to v televizi. Na dospělý fotbal moc nechodím, úplně ho nevyhledávám. Když jsou zajímavé zápasy, tak jo, ale je to jenom nárazově. Momentálně mě víc uspokojuje ta mládež.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze