Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Poborský: Do Běloruska letíme zase pro tři body

4 2003
Praha - Fotbalový reprezentant Karel Poborský už docela vážně útočí na letitý rekord internacionála Zdeňka Nehody. Ten reprezentoval devadesátkrát a Poborský má před třemi závěrečnými kvalifikačními zápasy na kontě o tři starty méně. "Už o tom mluví kdekdo, tak nebudu říkat, že na to nemyslím. Ale ujišťuju, že v sobotu při zápase s Běloruskem na nějaký rekord ani nepomyslím," řekl jedenatřicetiletý záložník.

Ale je téměř jisté, že Nehodovu hranici překonáte.
Nejspíš to tak bude, už se to přibližuje. A je mi jasné, že mě ten rekord něco bude stát. Určitě se to neobejde běžným zápisným, jako třeba když někdo dá první gól v rperezentaci.

Máte vůbec přehled o vaší reprezentační kariéře?
Osobní fotbalový archiv mi vede otec. Vede mi výstřižky tak, jak moje kariéra běží. Začátky, liga, národní mužstvo, zahraniční angažmá. Ale abych řekl pravdu, ještě jsem ty tlusté sešity s výstřižky neprobíral. Na to se chystám, až pověsím kopačky na hřebík.

A ten hřebík někde doma na Hluboké v jižních Čechách už zatlučený máte?
Nemám. Zatím mi to kope, dostal jsem se do herní pohody, tak o konci špičkové kariéry neuvažuju. Teď momentálně mě udržuje národní mužstvo a postup se Spartou do Ligy mistrů.

Fotbalistu leckdy přibrzdí nepříjemná zranění. Postihlo vás nějaké, kvůli kterému byste musel na delší dobu s fotbalem přestat?
Musím to zaklepat, ale měl jsem jen pár takových drobností, jako jsou podvrtnutý kotník, natažený sval a podobně. Delší nucenou pauzu jsem nezažil.

Očekává se, že národní mužstvo postoupí na mistrovtví Evropy. Může tedy nastat situace, že po šampionátu, který se v Portugalsku hraje příští rok v červnu, vám bude chybět jen několik reprezentačních startů do rovné stovky. Snažil byste se o ni?
To je přece jen ještě daleko, uvidíme.

A co takhle mistrovství světa v roce 2006?
Tak to můžu říct skoto s jistotou, že mistrovství světa se fotbalově nedožiju.

Teď se chystáte do Běloruska, kde jste na pár minut nastoupil už v kvalifikačním zápase v říjnu před osmi lety. Vzpomínáte?
Tak tenhle zápas si nevybavuju ani v nejmenším. Jen si pamatuju, že jsme tam vyhráli. Teď je to stejné, letíme tam pro tři body.

A která utkání za národní mužstvo si vybavujete?
Nikdy nezapomenu na ta, která jsme hráli před sedmi lety na mistrovství Evropy v Anglii, odkud jsme nakonec letěli se stříbrnými medailemi. Ale nejsem ten typ, který by žil povedenými zápasy. A na druhou stranu nepatřím ani k těm, kteří by se stresovali zápasy nevydařenými. Pokaždé se dívám k tomu dalšímu.

Připouštíte, že právě vy byste měl být jedním z tahounů současného národního mužstva?
Vzhledem k odehraným zápasům a ke zkušenostem asi ano. Ale jestli to tak je, to musí zhodnotit trenéři a novináři.

Běloruského soupeře jste si prohlédli u videa. Jak na vás zapůsobil?
Jejich zápas s Íránem byl takový podivný fotbal, skoro v chůzi. Jsem přesvědčený, že my je rozběháme, že s námi to bude něco jiného. A vypadá to, že budou usilovně bránit, takže nejspíš půjde o dobývání jejich branky.

Jste před závěrem kvalifikace ve svých letech a při všech nesporných zkušenostech hodně vzrušený? Nebo dokonce nervózní?
To ani ne. Spíš si ale o to víc uvědomuju obrovskou důležitost těch zápasů. A je mi jasné, že je zapotřebí je zvládnout. Máme na to.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze