Z těch, kteří byli v pátek večer na Strahově uvedeni na soupisce, byl vedle Jiřího Novotného a Pavla Kuky největším pamětníkem vzájemných zápasů. Zatímco Kuka a Novotný měli po hodině utkání na pažích kapitánskou pásku, bývalý obávaný kanonýr se jen rozcvičoval u postranní čáry. Lepší než sedět na lavičce, pomyslel si.
Svitla mu naděje, že do zápasu vstoupí. Koloušek, Papoušek - trenér Hašek začal sázet na trávník náhradníky. Dvě minutky před koncem řádné hrací doby povolal Slončíka. Kouč vyčerpal kvótu. Siegl už věděl: gólem Spartě sbohem neřekne. "Byl jsem připraven nastoupit," hlesl.
Možná deset minut děkovali sparťané po zápase fanouškům. Zářili radostí, objímali se, měnili si dresy se soupeřem. Horst Siegl už byl v útrobách strahovského stadionu. V teplácích a sportovní bundě přešlapoval na kryté atletické dráze. "Je mi líto, že jsem nenastoupil, ale jsem samozřejmě moc rád, že jsme zvítězili."
Stál sám, bokem a dlouho bez povšimnutí. Když procházel okolo Pavel Kuka, dal se s ním do řeči. "Od malička jsme dobří kamarádi," řekl a poprvé se usmál. "Rádi bychom si dohromady i s rodinami někam vyrazili." Ponurou atmosféru ve vlastním nitru se snažil rozptýlit vtípkem: "No, Štědrý den snad bude lepší."
