Belgický Genk totiž v sobotu zachránil poněkud pokaženou sezonu. Zatímco v lize si před jarními odvetami dělal naděje na pohárové umístění, nakonec se musel spokojit s osmou příčkou.
Do čtvrtého předkola Evropské ligy, která je nástupcem Poháru UEFA, se však třiadvacetiletý Pudil společně se spoluhráči dostal vítězstvím v Belgickém poháru. Genk na bruselském Olympijském stadionu v pohárovém finále zvítězil nad Mechelenem 2:0.
"Díky tomu triumfu v domácím poháru jsme si fanoušky po tom nepovedeném ligovém jaru přece jen udobřili," říká Pudil. "Do Bruselu jich za námi přijelo pětadvacet tisíc a my si to s nimi přímo na stadionu opravdu užili."
A další ovace jste si pak užívali až do rána v Genku na náměstí.
Z Bruselu jsme autobusem vyrazili někdy o půlnoci a v Genku na náměstí jsme byli kolem půl druhé. A tam ta sláva začala opravdu naplno.
Můžete tu atmosféru přiblížit?
Bylo tam pro nás připravené pódium, k němuž jsme se skoro nemohli dostat, kam jste dohlédli, tam namačkaní lidé, na pódiu představovačky jednotlivých hráčů, přípitky šampaňským, které teklo proudem. Prostě jak už jsem říkal, takové naše hokejové Nagano.
Jak to v sobotním bruselském finále šlo konkrétně vám?
Vrátil jsem se na stadion, kde jsem debutoval za národní mužstvo v únoru před dvěma lety v zápase proti Belgii. Řekl bych, že mi to docela šlo, stejně jako tenkrát i teď moje mužstvo vyhrálo dva nula. A po zápase jsem byl mezi těmi, kterým klubový prezident za dobrý výkon osobně poděkoval.
A co přesně se vám na hřišti povedlo?
Cítil jsem, že se mi v tom zápase prostě dařilo. A coby levý záložník jsem zaznamenal asistenci u druhého gólu. Mou střelu gólman jen vyrazil a spoluhráč to do sítě poslal z dorážky.
A jak jste se sebou byl spokojený v lize?
Celé jaro jsem nastupoval v základní sestavě, buď jako krajní obránce, nebo na různých místech v záloze. Pak jsme měli s trenérem takovou přátelskou debatu a posledních šest zápasů jsem odehrál na místě levého záložníka, což mi vyhovuje nejvíc.
Kolik jste dal za první rok v Belgii ligových branek?
V tomhle směru to bylo horší. Na podzim jsem dal tři, ale na jaře jen jeden. O to víc jsem ale měl asistencí. Jenže já to takhle prestižně neberu, mě spíš mrzí, že jsme jako tým měli to jaro opravdu slabé. Přitom po podzimu jsme ztráceli na prvního sedm a na druhého jen tři body...
Příčiny ligových nezdarů jsou tedy kde?
To je samozřejmě hodně široké téma. Ale myslím si, že hodně nám toho pokazily domácí zápasy. Kdekdo k nám jezdil betonovat a do takové obrany to prostě moc neumíme. Leckdy jsme v takovém zápase dostali gól z ojedinělého brejku a pak už jsme kontrovat nedokázali. Ale když to vezmu jen za sebe, tak jsem s mým prvním rokem v zahraničí spokojený.
Zmínil jste také, že při sobotním finále jste se v Bruselu vrátil na stadion, kde jste debutoval v reprezentaci. Ozval se vám nový reprezentační kouč Straka?
Ozval.
Ale jaké je v Genku počasí, to ho nejspíš nezajímalo.
Samozřejmě se ptal, jak se cítím fotbalově a jestli bych měl opravdovou chuť reprezentovat. Moje odpověď byla jasná: cítím se na hřišti skvěle a zahrát si zase za národní mužstvo bych bral za obrovskou poctu.
Takže ke svým dosavadním třem reprezentačním startům teď přidáte další při červnovém přátelském duelu s Maltou?
To zatím nevím, ale byl bych moc rád. Trenér Straka mi jen řekl, že do klubů pošle širší nominaci. A teprve potom ji zúží na Maltu. Tak se zítra nechám překvapit.
A kdyby to vyšlo, kde se tuhle zprávu dozvíte?
Doma, už jsem v Praze. Sobotním vítězstvím v poháru nám sezona skončila a v neděli jsme se všichni rozjeli na dovolené.
