První vyšel Stig Töfting, spoluhráč Fukala, Ujfalušiho a Heinze z Hamburgu. Měl na sobě jen lehké sako, přes rameno ledabyle přehozený malý batoh. Neohlížel se a prchal ven k přistavenému autobusu. Zastavili jej však sběratelé autogramů, jimž se ochotně podepisoval. Když však zahlédl televizní kamery, snažil se zmizet.
Stejné to bylo se všemi dánskými hráči. Ti vyšli jinými dveřmi než Töfting. V dobré náladě přiletěl Thomas Helveg z AC Milán. Pomalu kráčel k parkovišti a smál se od ucha k uchu.
Za ním šel Ebbe Sand, největší hvězda dánského výběru. Střelec ze Schalke se parádně předvedl na Maltě, když domácího brankáře Muscata překonal třikrát. Za jeden zápas tam vstřelil víc gólů než čeští reprezentanti od roku 1985 dohromady. Na sobě měl černou koženou bundu, na očích elegantní brýle. Ve spěchu rozdával autogramy a s úsměvemn se bránil jakýmkoliv rozhovorům. "Přijeli jsme vyhrát," utrousil jen.
Na dotaz, jestli ví, že se proti němu postaví Jiří Němec, spoluhráč ze Schalke, Sand reagoval: "Vím, že zase reprezentuje. Jsme kamarádi, už se těším, jak si popovídáme." A stále opakoval, že si myslí, že Dánsko může na Letné vyhrát. Není to moc troufalé? "No, i remíza by byla úspěchem," dodal a zmizel v autobuse.
Když už tam seděli všichni hráči, přicházel trenér Morten Olsen. "Jaká bude sestava? Těžko říct, máme ještě dva tréninky," poznamenal. Procházel houfem sběratelů autogramů i novinářů. Odmítl cokoliv říct. "Teď ne," opakoval donekonečna jeho tiskový mluvčí.
Jako poslední se přiblížil druhý trenér Michael Laudrup. V igelitové tašce si nesl láhev něčeho ostřejšího, zřejmě koňaku.
