Dva kamarádi, krajané i konkurenti. Když v létě 2011 nevšední plzeňská jízda startovala, stříleli góly oba slovenští útočníci. Teď je tady boj o nejprestižnější klubovou soutěž světa zase.
S takovými zápasy má Bakoš zkušenosti. Když postupovala Plzeň mezi evropskou elitu poprvé, byl v ráži.
Tak mu dejme slovo.
Vzpomínáte teď hodně na postupovou euforii? Nostalgie může být užitečnou motivací.
Nežijeme minulostí, ale všichni si uvědomujeme, co je v sázce. Kdo jednou zažije Ligu mistrů, myslí si, že tu krásnou znělku bude poslouchat rok co rok. Když hrajete Ligu mistrů, přijde vám to vlastně normální. Jenže my nejsme Barcelona nebo Real Madrid. Jednou se vám postoupit nepodaří a hned zjistíte, jaká je realita. Postoupit je strašně těžké.
Co je tedy hlavní motivací?
Prostě být tam! Být v nejlepší soutěži světa! Chutná úplně jinak než ostatní.
Jak přesně?
Jako třešnička na tom nejsladším dortu. Všichni soupeři ve špičkové sestavě, stadiony nablýskané, načančané. Nic proti Evropské lize, ale Liga mistrů je jen jedna. Když stojíte v dresu a hraje vám do uší znělka, je to pocit, ze kterého mrazí. Přál bych vám to zažít. Jednou to ochutnáte a už nikdy nemáte dost. I když víte, že třeba v zápasech proti Bayernu Mnichov nebo Barceloně máte jen roli sparingpartnera a s míčem se moc nepotkáte, nepřestává vás to bavit. Může vás zastavit jedině zdraví jako v případě Pavla Horvátha. Až ráno po zápase sotva vstanete z postele, začnete přemýšlet jinak.
Už je to pět let, co jste si soutěž milionářů vyzkoušeli poprvé. Uteklo to?
Zrovna jsme se o tom bavili na posledním tréninku v Plzni. Vyfasovali jsme totiž míče, se kterými se hraje pouze v Lize mistrů, ty s hvězdičkami. Dělal jsem si legraci: Těžko se divit, že mě ty balony neposlouchají, když jsme se tak dlouho neviděli.
Když jste minulou sezonu začínal v Liberci, asi byste neřekl, že teď budete dva krůčky od Ligy mistrů, že?
To ani před půl rokem. Je zvláštní, jak se dokáže fotbalový život zvrtnout.
Plzeňský útočník Marek Bakoš v nové sezoně - vlevo slaví gól Jana Kopice proti Jihlavě, vpravo skóruje z penalty proti Příbrami.
Plzeň vás oslovila, protože chtěla zpátky srdcaře a válečníka. Bývá poslední předkolo Ligy mistrů sportovní válkou? Vy to můžete posoudit.
Používají se všechny prostředky, aby se uspělo. A já chci moc uspět. I když to asi vyzní jako fráze, snažím se vyhrát každý zápas. Opravdu každý. I malé zápasy jsou pro mě důležité. Zato ta utkání proti Razgradu jsou ta největší. Člověk se nikdy nesmí vzdát. Nikdy. Musí věřit sobě i týmu. Rozhodne 180 minut.
Je to málo, nebo hodně?
To se uvidí až na hřišti. Když jsme před pěti lety vyhráli 3:1 v Kodani, už jsme se pomalu viděli ve skupině Ligy mistrů. Jenže při odvetě jsme dostali gól na 0:1 a byli úplně mimo. Každá minuta trvala pět. Vůbec jsme nevěděli, jak reagovat, jak hrát.
Vysvobodil vás druhý poločas a góly s podpisy Bakoš a Ďuriš.
Oba si moc přejeme, aby Plzeň a možná celý český fotbal zažily stejnou vlnu euforie jako tehdy. Bylo to čarovné.
On-lineUtkání Ludogorec Razgrad - Viktoria Plzeň budeme sledovat v podrobné on-line reportáži. |
Tehdy hrála Plzeň divoký i pohledný fotbal. Jakou Plzeň jste našel teď?
To nelze srovnávat. Byli jsme v úplně jiném postavení, neměli žádného reprezentanta a ke druhému předkolu jsme do Jerevanu letěli vyjukaní. Říkali jsme si: Hlavně neudělat ostudu! Teď je Plzeň reprezentantů plná, nasbírala kupu sebevědomí, je vyzrálá a hraje jiným stylem, protože se vyměnili trenéři a uprostřed zálohy už nestojí Horvi (Pavel Horváth). Ale jsem si jistý, že je stejně hladová jako před pěti lety.
Cítíte se proti Razgradu jako favorit? Přece jen bulharský fotbal nestojí tak vysoko.
Ne! Oni mají opravdu silné individuality.
A vy?
I my máme zbraně, se kterými můžeme uspět. Týmový duch stojí na naší straně. Musíme hrát poctivě a na hranici možností. Je jedno, jestli je vám dvacet, nebo pětatřicet, do dvojzápasu s Razgradem musíme dát všichni všechno. Takovou šanci nesmíme promarnit.
