V malém kumbálu na konci chodby, kde se obvykle rozumuje, popíjí káva, nadává na novináře a vymýšlí vítězná taktika, sedí Pavel Horváth s laserovým ukazovátkem a zastavuje video: „Vidíš, jak se jejich stoper chová při rohu? Udělá krok dopředu a stojí.“
O čem že je řeč? „Copak to nevidíš? No, podívej,“ řekne chlapík s bříškem a pustí jiný záznam.
A potřetí: „Už to vidíš? Stoper dělá pořád stejný pohyb, zastaví se a vůbec nemá tušení, co se děje za ním. Toho musíme využít. Když se tam pošle správný centr, je to gól.“
Byl to gól!
Plzeň vymyslela v neuspořádaných časech scénář, ve kterém hrál Horváth zásadní roli. Stal se novým asistentem nového trenéra. Svérázná ikona, která Plzni pomohla ke třem titulům a dvěma postupům do Ligy mistrů, se po třech měsících vrátila, aby se mohlo vrátit štěstí.
Prvotní impulz se podařil, mistr vyhrál všechny tři zápasy, nedostal gól a postoupil přes Vojvodinu Novi Sad do skupiny Evropské ligy.
Co znamená element Horváth
Už nezjistíme, co by se stalo, kdyby Plzeň nechala na lavičce Miroslava Koubka, ale každopádně víme, co se stalo, když přišel Karel Krejčí a jeho vrchní pomocník Horváth.
„Když jsme se po bezesné noci rozhodli, že uděláme změnu, měli jsme jasno: pro oživení týmového a vítězného ducha potřebujeme do kabiny vrátit Pavla Horvátha. Ten element nám chyběl,“ líčí generální manažer Adolf Šádek.
Karel Krejčí (vlevo), kouč Plzně, a kapitán David Limberský na tiskové konferenci
Krátkodobý vabank vyšel, protože Plzeň na rozdíl od loňského krachu stráví podzim v Evropě. Na dlouhodobější odpověď si musíme počkat do konce sezony. Cílem je titul, nic jiného.
Jaké byly dva týdny, které zatřásly fotbalovým mistrem?
Osudný výpadek s Maccabi Tel Aviv ukradl nejen postup do posledního předkola Ligy mistrů a stamilionovou odměnu, ale vážně otřásl sebevědomím a pohodou, na které si v Plzni zakládají. „Ale ta rána s Maccabi se bude hojit celý život. Věřte mi, že nepřeháním,“ tvrdí Šádek.
Viktoria ztratila glanc. Nejzkušenější hráči Limberský, Kolář či Rajtoral těžko hledali novou motivaci, stoperu Procházkovi brala koncentraci nabídka z tureckého Antalyasporu, brankář Kozáčik nezářil. Z kabiny zmizely fórky, trenér Koubek znervózněl. Už takhle ho hráči moc nemuseli, raději by někoho z modernější školy, ne pedanta na taktickou přípravu u videa.
O Koubkovi nerozhodli hráči, ale výsledky, které nebyly. Noční můru s názvem Maccabi orámovaly ztráty v lize. Zbytečná remíza v Teplicích donutila šéfy, aby jednali. V pátek večer se dohrálo, v sobotu nad ránem už se hledal nový kouč. Jako loni v srpnu, kdy neúspěch v poháru odskákal Dušan Uhrin.
Za rok nastal další vyhazov. „Není to nic, čím bychom se chlubili, ale upřímně, pět let s Pavlem Vrbou byl na české poměry naprosto výjimečný stav,“ poví Šádek.
Celou dobu se hledá Vrbův klon. Snad proto dostal laso dlouholetý asistent Karel Krejčí. Dělal s Vrbou ve Viktorii a pracují spolu u reprezentace. Mají podobný náhled na fotbal, inklinují k útočení a nevadí jim ani občasné ofenzivní harakiri.
Jak probudit znuděné hráče?
Bývalý kouč Koubek lpěl na disciplíně a kontrolované ofenzivě, což sice přineslo titul (a bizarní tetování na Koubkově předloktí), ale šrámů přibývalo. Už v přípravě hra pobledla a hráči dávali najevo nelibost. Chyběla jim zažranost.
Stávat se to nesmí, jenže realita bývá jiná. Než vyhodit šest sedm znuděných hvězdiček, pakoval se trenér a jeho pomocníci Kostelník se Skálou. Manažer Šádek si nebral servítky, když v kabině oznamoval trenérskou změnu. Seřvaní hráči tušili, že dojde k palácové revoluci, jen neměli šajn, že se vrací jejich dřívější vůdce.
„Bylo to překvapení,“ přiznal kapitán David Limberský. Teď nemluvíme o hlavním kouči Krejčím... Pavel Horváth měl smlouvu v třetiligových Domažlicích, což je plzeňská farma, a nebylo obtížné získat jeho souhlas. „Práce v Domažlicích mě bavila, ale taková výzva se odmítnout nesmí,“ vyznal se.
Momentka z tréninku Plzně, s míčem je František Rajtoral.
Horváth, coby fanoušek, viděl z tribuny, že Plzni chybí svěžest a pohoda. Sám něco podobného jako hráč vnímal před lety v Teplicích. Kvůli průměrným výsledkům a kritickým fanouškům prvotní nadšení uvadalo a tížil ho splín z nepříjemné povinnosti. Plzeňští hráči to z loajality nepřiznají, ale zvenčí to vypadalo, že poslední týdny pod Koubkem prožívali stejně.
„Nechci domýšlet, co by se stalo, kdybychom nepostoupili do Evropské ligy. Asi by došlo k razantnímu zúžení kádru,“ řekl Limberský. Přesněji: nadupaný tým by se nejspíš snažil prodat nejlépe placená esa, aby uvolnil místa pro mladší.
Jenže pak nastaly dva týdny, které s mistrem skutečně zatřásly. Do kabiny vkročil Horváth a jeho šéf Krejčí. Tým získal nadšení, ospalé osobnosti se probudily. Na hře stále najdete vady, ale díky zarputilosti začaly padat góly - 3:0 s Vojvodinou v Evropské lize, 2:0 s Olomoucí po vydřených gólech v závěru a 2:0 při odvetě s Vojvodinou.
Ondřej Vaněk se raduje z druhého gólu Plzně do sítě Vojvodiny Novi Sad.
Krátkodobý impulz zapůsobil dokonale a Horváth si mohl vzít slovo. Protože on je tím, kdo z gruntu změnil náladu. Zase dělá dětinské vtipy při tréninku, zase odlehčí taktickou poradu fórkem, který se nedá publikovat. Ale zároveň je dostatečně razantní, pokud vidí šlendrián.
Když Plzeň ve středu odlétala do Srbska k pohárové odvetě, po očku sledoval kamarády, jak si po ránu na letišti objednávají kapučíno. Ještě na jaře by se posadil k nim. A teď? Odstup si nedrží, ale ví, že už do té party patří trochu jinak.
„Nepotřebuju se přetvařovat a stylizovat se do role velkého šéfa. Jak jsem kluky dokázal seřvat na hřišti, seřvu je i od střídačky. Kašlu na to, jestli si mě veřejnost zaškatulkovala jako šoumena, blázna nebo vyžírku. Pořád je lepší být kašpar než špatný politik, ne? Ještě nemám potřebnou trenérskou licenci, ale fotbalu snad rozumím. Když mužstvu pomůže, že budu dělat kotrmelce, udělám je. Pokud si kluci vezmou k srdci moje rady, jak rozehrát standardku, budu rád. Nepotřebuju si honit triko. Nepotřebuju být super asistent.“
Jak se stal Horváth kibicem
Jaká je tedy jeho role? „Kibic,“ usměje se podle zvyku. Kibic sedí, Horváth je upovídaný patron. Ale trefný. Bere si slovo před tréninkem, co chvíli vyskakuje z lavičky při zápase. Jako dřív vede tréninkové rozcvičení, při kterém haleká na ostatní, aby se chytali do dvojic a trojic. Na to byli v Plzni roky zvyklí, teď to mají zase.
„Když jsme vypadli s Maccabi a v lize nevyhráli potřetí v řadě, nemohli jsme říct: O. K., nevadí, zkusíme to příští rok. Copak kvůli blbým osmi minutám zahodíme všechno, o co jsme se snažili celou sezonu? Když pak Maccabi postoupilo přes Basilej až do základní skupiny, jako by mi sypali sůl do otevřené rány,“ rozčiluje se manažer Šádek ještě teď.
PRVNÍ KROK ZVLÁDLI. Trenéři Karel Krejčí (v popředí) a Pavel Horváth dovedli Viktorii k důležité pohárové výhře 3:0 nad Vojvodinou.
Nejde jen o peníze (zhruba 380 milionů), ale taky o prestiž, slávu a úplně jinou sportovně-společenskou dimenzi. Evropská liga je solidní soutěž, Lize mistrů však nesahá po lýtka. Proto do Plzně před dvěma týdny přišli noví trenéři.
Mužstvo muselo pocítit, že není v pořádku, ale zároveň potřebovalo povzbudit. Zvlášť když se o základní jedenáctku pere až dvacet lidí. Léčba Horváthem zapůsobila, přičemž sestava doznala jediné výrazné změny. Na ní se trenéři shodli dřív, než se potkali v kabině: „Patrik Hrošovský musí hrát.“
Mladý slovenský záložník, občas zbrklý a nepřesný, ovšem učenlivý a pracovitý, vystřelil z lavičky mezi vyvolené. Tři výhry za sebou samozřejmě nejsou jen jeho zásluhou, ale... „Dokázal naši hru zrychlit, protože umí přenést míč. To nám chybělo,“ říká Horváth, jehož chytré pasy bývaly plzeňskou doménou.
I když měl nadváhu, nenaběhal dvanáct kilometrů za zápas a nevyhrál dvacet soubojů, uměl na hřišti dokonale vycítit, kdy musí bleskově přenést hru. Taky dokázal jedinečně a intuitivně rozehrávat standardní situace. Nebo okřiknul spoluhráče, že se v zápase fláká. Ale taky se nebál mluvit a pohladit. Proto měl v mužstvu výsadní pozici.
Teď ji má zase a Plzeň doufá, že se zlaté časy vrátí.
