A když fotbalová Plzeň letos popáté v řadě vyrazila na soustředění do rakouského Westendorfu, poprvé v autobusu chyběl muž, který dřív nosil číslo 10. To teď náleží jablonecké posile Janu Kopicovi. A pro Plzeň začala nová éra. Ta bez Horvátha.
„Odešel velikán, je to bez něj jiné, trochu prázdno. Když se Horvi loučil, tak jsem to oplakal,“ přiznává David Limberský, Horváthův kumpán, který po něm převzal i kapitánskou pásku. „Nejsem ale tak vůdčí typ a persona jako Horvi. Jeho velká osobnost bude rozmělněna mezi čtyři nebo pět nejzkušenějších hráčů. Pohlídáme si, aby nám to v kabině nikdo nenarušoval,“ slibuje.
Je jisté, že hráč Horváthova typu bude chybět. I když tým v minulé sezoně získal titul už de facto bez něj, pořád byl součástí kabiny, pořád ho bylo všude plno. Fanoušci ho zbožňovali, trenéři ho sice někdy proklínali, ale i je si svou veselou povahou dokázal získat.
„Pociťuji jakýsi jiný stav. Chybí mi. Třeba po ránu, když má člověk ještě rozespalé oči a chce navázat kontakt s mužstvem, je dobré mít v partě někoho, jako je on. Rozjel to sám, což pomůže,“ říká plzeňský trenér Miroslav Koubek. „Bylo cítit, že tady je. Naladil mužstvo do pozitivna, při některých sezeních jeho dobrý vtípek uvolnil napětí. Ale neřekl bych, že se to rapidně změnilo. Ostatní po něm převzali štafetu.“
Kdo zná Horvátha, ten ví, že bude těžké nahradit jeho humor, aby se udržela stejně dobrá atmosféra. „Už jsme si to zkusili v minulé sezoně, kdy byl zraněný. Jeho fórky chybějí, ale my už je stejně znali, takže je jen budeme posílat dál na nově příchozí,“ má jasno Limberský, který je s Horváthem v denním kontaktu.
„Máme v jedné aplikaci na mobilu založenou skupinu Viktoriáni, kde si píšeme. Už nám posílal fotku s píšťalkou, jak jde na trénink Domažlic,“ chechtá se.
Horváth byl symbolem pozoruhodného povstání odložených hráčů. O jeho šéfovskou roli se budou dělit zkušení mazáci jako Limberský, Kolář, Procházka či Rajtoral. „Jsme tady takové tvrdé jádro kluků, kteří jsou v Plzni už dlouho. Bude to na nás,“ ví Limberský.
„Když vidím, že na hřišti někdo něco fláká, nebojím se ho okamžitě seřvat. To máme s Horvim společné: nebál se komukoliv naložit - a ten dotyčný se většinou zlepšil.“
S odchodem Horvátha se počítalo už delší dobu. Tým měl rok na to, aby si zvykl, že už není na hřišti. Teď si musí zvyknout, že není ani v kabině. Bude to problém? Nebo přirozená tečka za horváthovskými časy? „Mluvil jsem s hráči, které Pavel v Plzni nejvíc ovlivnil, aby se pokusili za každou cenu horváthovský spirit zachovat. Aby nám zůstalo to plzeňské,“ říká Koubek. „Tedy to dobré. Ono totiž všechno dobré nebylo,“ přiznává s úsměvem.
Úpravami prošla i hra mistra. „V útočné fázi Pavel chyběl. Pokud jde o defenzivní stránku, tak kolektivní defenziva bez Pavla - a on mi to promine, protože to ví - byla kompaktnější,“ pravil Koubek.
Po muži s báječnou levačkou zůstaly v kabině i rituály. Třeba ten s konzervou tuňáka, která měla skončit na špagetách, pak se z ní však stal nepostradatelný talisman v evropských pohárech. „Věřím, že budeme hrát poháry a Horvi tuňáka vydá,“ doufá Limberský.
Konzerva snad zůstane, ale s loučením jejího majitele začala pro Plzeň náročná výzva: najít novou modlu - a přitom neztratit drajv.
