"Musím smeknout klobouk před hráči Bayernu Mnichov a Manchesteru City, protože jejich chování a chování fotbalistů CSKA se moc srovnávat nedá. Jsou výš fotbalově i respektem k soupeři. Jsem hrozně rád, že jsme je porazili, protože se mi nelíbilo, jak se k nám chovali. A to už v Petrohradě, kde jsme s nimi hráli první zápas," vyprávěl Horváth.
Co konkrétně vám vadilo?
Už to, že po utkání v Rusku nám nepodali ruce. Dneska to celkem chápu, že když jsme se tam radovali, tak nám těžko někdo poběží gratulovat k postupu. Ale tam oni vyhráli a odcházeli od nás, ani se neotočili, takže tohle mi vadilo. Možná mi Marek Matějovský zase něco vyčte, ale tohle se stalo po zápase, který oni vyhráli. Podle mě by se takoví hráči měli chovat jinak.
Takže jste měl z porážky CSKA a postupu o to větší radost?
Určitě, byla to jedna z motivací. Ten jejich pohled, že tam vlastně nepatříme, byl evidentní, takže jsem rád, že jsme to zvládli.
Když pomineme chování protihráčů, je tohle vítězství a postup lepší než pohodlná výhra?
Tak určitě. Ne, vážně, samozřejmě by bylo lepší vést o poločase 3:0. Já ten zápas vidím neobjektivně, oni hráli nepříjemný fotbal, mají tam dobré hráče. Je určitě hezčí vyhrát takhle, ale já mám radši zápasy, kdy si to můžeme na konci nahrávat vzadu.
Věřil jste ještě v závěru, že se vám to může povést?
Abych se přiznal, tak jsem vůbec nekoukal na tabuli. Od 85. minuty jsem tedy nepřemýšlel o tom, kolik zbývá času, ale pořád jsem doufal, že něco takového se může povést. Na časomíru jsem se podíval, až když dal Tomáš Wágner ten gól. Pomyslel jsem si, že to snad ani není možné.
Tím, že jste nesledoval čas, jste se chtěl vyhnout chybám ze stresu?
Ne, mně tam utíkal ten Musa, tak jsem nemohl popadnout dech a už jsem se na tu tabuli nestihl podívat. Ne, mám odhad, takže zhruba vím, kolik toho času zbývá.
Co se přesně stalo v nastaveném čase, když byl po kontaktu s vámi vyloučen záložník Wernbloom?
On mi podrazil nohy. Já jsem odstrkoval hráče ve zdi, on upadl a když se zvedal, tak mě nakopl.
Během utkání jste se několikrát bavil s rozhodčím. Co jste probírali?
Nejdřív jsem mu říkal, jestli si ze mě nedělá srandu, pak jsem mu říkal, že už jsem starej, umírám a potřebuju pomoct a potřetí mi to písknul, tak jsem mu říkal, že takhle to je ono.
